Proč Higgsův boson nemusel existovat a proč jsme rádi, že existuje
Nobelova cena za fyziku pro rok 2013 byla udělena společně Françoisi Englertovi a Peteru Higgsovi za teoretický objev mechanismu, který přispěl k našemu pochopení původu hmotnosti subatomárních částic a který byl nedávno potvrzen objevem předpověděné fundamentální částice v experimentech ATLAS a CMS na urychlovači Large Hadron Collider v CERN.
Higgsův boson byl posledním chybějícím článkem ve standardním modelu částicové fyziky, který popisuje základní stavební kameny nám známé hmoty a síly mezi nimi působící.1) Udělení Nobelovy ceny za (trochu zjednodušeně řečeno) jeho předpověď je symbolickým zakončením jedné etapy vývoje našeho poznání zákonů mikrosvěta. Higgsův boson je velmi populární a ve snaze jeho důležitost ještě zvýraznit jsou často uváděna tvrzení, která zatemňují skutečný zásadní význam teoretické předpovědi Brouta, Englerta a Higgse a experimentálního objevu v experimentech ATLAS a CMS.2) Například v tiskové zprávě Nobelovy nadace se dále mimo jiné praví:
Standardní model spočívá na existenci speciální částice: Higgsova bosonu. Tato částice pochází z neviditelného pole, které naplňuje celý prostor. I když se vesmír zdá prázdný, toto pole v něm je přítomno. Bez něj bychom neexistovali, protože částice nabývají hmotnost při kontaktu s tímto polem.