Poštovní a telegrafní úřad v Šumperku

Brněnský architekt Ernst Wiesner (1890–1971), rodák ze slovenských Malacek, byl jedním z nejosobitějších umělců, kteří se kdy na poli české moderní architektury pohybovali. Studoval na vídeňské technice i akademii, kterou absolvoval v roce 1913 ve třídě profesora Friedricha Ohmanna. Po praxi v jeho ateliéru a vojenské službě v Polsku se vrhl na dráhu samostatně činného architekta. V letech 1919–1939 pracoval v Brně a po emigraci v roce 1939 v Londýně a později v Liverpoolu. Wiesnera, kterého označil Max Eisler ve společenské revui Měsíc za vynikajícího organizátora a jeho tvorbu za osobitou a přísnou, neproslavila jen skupina pisáreckých individuálně řešených vil, trojice administrativních budov, ale především monumentální novostavba brněnského krematoria z let 1925 až 1930. Jejich společným jmenovatelem, šumperskou poštu nevyjímaje, jsou teze, které architekt postuloval v eseji Co je moderní stavění, otištěném roku 1935 v Lidových novinách.

V textu, který můžeme považovat za Wiesnerovu konfesi, si autor položil zásadní a tehdy aktuální otázku, je- li architektura uměním a architekt umělcem v tradičním smyslu tohoto slova. Wiesner je přesvědčen, že nikoliv, neboť „jeho díla nejsou výsledkem jeho vnitřních představ, jeho obrazotvornosti, ale výslednicí vnějšího působení záměrů a potřeb jeho okolí, jsou produktem dnešního života a dnešního hospodářství“