Malárie a ekonomická krize

Bohatší země jsou obvykle lépe schopné vzdorovat nakažlivým nemocem a délka života se u nich prodlužuje. Určitou úroveň zdravotnictví bereme jako běžný a zaručený stav, a proto nás nedávné údaje ze zemí postižených ekonomickou krizí zarazí a vnitřně si pokládáme otázku: „Musí podobný stav přijít i k nám?“ Řekové v tomto roce poprvé po dlouhých letech zažili epidemii malárie, ke které došlo, protože scházely peníze na chemický postřik močálů, kde žijí komáři. V letech 2007–2010 se oproti dlouhodobému průměru zvýšil počet sebevražd v zemích postižených krizí o zhruba 10 tisíc úmrtí. V tomto počtu jsou zahrnuty i USA, takže bychom mohli říct, že nejde o vysoký počet, ale pokud bychom uvažovali v absolutních číslech, tak ekonomická krize je vražednější než teroristický útok z 11. září. Alarmující údaje přicházejí z Řecka – počet nakažených HIV od roku 2010 vzrostl o 200 %, protože je silně omezena distribuce injekčních jehel. Nejhůř dopadají řečtí kojenci – od roku 2008 se počet úmrtí zvýšil o 40 %.

Naproti tomu v jihovýchodní Asii, která prožila mnohem silnější ekonomickou krizi v letech 1997–1998, počet sebevražd nestoupl. Jak je to možné? Zde se nemohu odvolat na žádnou studii, ale na vlastní pozorování z Indonésie. Prvním je vliv širší rodiny. Člověk zde není nikdy sám, vždy je obklopen příbuznými, kteří si navzájem pomáhají. Druhým důležitým faktorem jsou nejspíš mandatorní výdaje. Mnoho rodin bydlí ve svém domě, za vodu a elektřinu utrácí jen velice málo, takže se nedostává do příjmových pastí. A pak lidé jsou zde z různých válek a občanských konfliktů zvyklí na strádání a společnost není zavedená půjčovat si na spotřebu.

Ekonomická krize na jednu stranu přináší choroby, na které jsme už zapomněli, ale na druhou stranu může v delším časovém měřítku aktivovat i společenské mechanismy, jako je rodinná soudržnost, které byly v Evropě (přinejmenším do roku 1960) poměrně běžné.