Bodygardem svému nepříteli

Parazitoidi, obvykle drobní blanokřídlí a dvoukřídlí, dokážou sice přemoci daleko většího hostitele, ale za jeho života i poté, co vylezou ze zbytků jeho těla, aby se zakuklili, jsou dosti bezbranní vůči běžným predátorům. Třeba lumčíci z podčeledi Aphidiinae proto nevylézají ze mšice ven, ale přemění ji na takzvanou mumii s pevnou kůží. Larvy lumčíka žlutonohého vylezou před kuklením z housenky, ale dostatečně velká a silná housenka to může přežít, zůstat na místě a agresivně zahánět predátory, kteří by jinak kukly lumčíků zamotané v hedvábí napadli. Stává se tak ochráncem svých nepřátel.

Ještě lépe je chráněný lumčík Dinocampus coccinellae, parazitoid slunéček. Za svého života ve slunéčku je chráněn proti predátorům jeho alkaloidy (kdoví, jak je sám snáší). A poté, co vyleze ze slunéčka, také. Slunéčko je paralyzované, stojí na místě, ale žije a trochu se hýbe. Larva parazitoida, která vylezla mezičlánkovou membránou, se zamotá do hedvábného kokonu mezi nohama slunéčka, takže je shora a trochu ze stran kryta svým jedovatým hostitelem. Entomology hned napadlo, že jde o případ bodygardingu, ale bylo nutno předpoklad ověřit experimentálně.

Nejprve ověřili, že kokony lumčíka skryté pod živým paralyzovaným slunéčkem jsou méně napadány larvami zlatooček. V novější studii zjišťovali význam bodygardingu proti pavoukům skákavkám a všežravým cvrčkům. Ti napadali méně kokony schované jak pod živými, tak pod mrtvými slunéčky, i když při své velikosti dokážou slunéčko odklopit. Cvrčci nevidí červenou barvu, takže zbarvení slunéček je nevaruje. Odradí je až chemický signál.

Pavouci naopak napadali kokony schované slunéčky častěji než samotné kokony. Pochopitelně když se orientují zrakem na dálku, aby mohli skočit na kořist. Skákavky vidí červenou barvu (a všechny další až po ultrafialovou), nevnímají ale nápadné zbarvení slunéček jako výstražné a vrhají se k nim. Skutečná predace kokonů chráněných slunéčky však byla daleko nižší než predace kokonů samotných, predace pod živými slunéčky pak nižší než pod mrtvými. Jednak pavouk teprve na blízko, chemickými smysly, zjistí přítomnost jedovatých látek. Jednak malý pavouk nedokáže slunéčko odstranit nebo nezkoumá, jestli v kukle uvnitř kokonu je jedlá kořist.

Jedině kdyby se lumčíci stali velmi hojnými a specializoval se na ně nějaký hyperparazitoid, začala by být přítomnost slunéčka nevýhodná – lákalo by na dálku a na blízko by proti malému hyperparazitoidu s kladélkem nepomohlo. (Biology Letters, 7, 843–846, 2011; Behavioural Processes 99, 81–86, 2013)