Kruhová RNA

Pryč jsou doby, kdy se vědci dívali na molekuly ribonukleové kyseliny (RNA) jako na pouhé molekulární slouhy přenášející trpělivě informace z genů uložených v buněčném jádru do cytoplazmy, kde se pak podle RNA vyráběly na ribozomech bílkovinné molekuly.

Pokud jsme si gen představili jako „konstrukční výkres“ bílkoviny a bílkovinu jako „finální výrobek“, pak molekuly RNA vystupovaly jako „dílenské výkresy“, podle kterých „dělník“ ribozom udělá, co je třeba.

Zjištění, že se v jádru buňky přepisují do RNA i mnohé úseky dědičné informace, podle kterých se žádné bílkoviny nevyrábějí, znamenalo pro tuto tradiční představu nepříjemnou komplikaci. Vědci přišli na stopu početné skupině „nekódujících RNA“ a začali hloubat nad jejich úlohou v buňce. Molekulární biologové a genetici tak poznali celou do té doby neznámou říši molekul RNA, které se v buňce nespokojí s pasivní rolí pouhého slouhy. Plní velmi důležité regulační funkce a významně přispívají k tomu, aby si buňka brala z genů vždy ty, které potřebuje, a správně s nimi nakládala.