Gévaudanská bestie

Při pohledu do dobového tisku zjišťujeme, že vyvolávání paniky není specializací pouze současných médií – vyskytovalo se i ve Francii za Ludvíka XV. Světové proslulosti díky tomu dosáhla tzv. Gévaudanská bestie, které je připisováno asi 240 útoků na lidi, z toho 112 smrtelných (počet obětí a útoků se samozřejmě liší dle zdroje).

Útoky probíhaly v letech 1764–1767 na jihu Francie v bývalé provincii Gévaudan; oběťmi byly většinou děti a ženy, tedy osoby spíše menšího vzrůstu.

Šelma útočila ve dne, svou kořist napadala na pastvinách i v blízkosti domů. Útočila na obličej a krk. Devadesát osm obětí částečně zkonzumovala (některé předtím odvlekla na klidnější místo). Kromě tváří si predátor oblíbil zřejmě také vnitřnosti. Někteří vesničané byli při útoku rovněž skalpováni, jinde byl útok tak brutální, že při něm byla oddělena hlava. Některé ženy byly nalezeny svlečené. Z lidí šelma zřejmě moc respekt neměla. Byla mnohokrát spatřena, jak slídí ve vesnicích; další obyvatele vyděsila, když se jim předními tlapami opírala o okna a nahlížela dovnitř, jako by pátrala po své další kořisti. Zjevně šlo o vyhraněného lidožrouta, neboť dobytka si predátor údajně nevšímal.

Očití svědci se v popisu bestie dost často rozcházeli. Nejčastěji hovořili o tom, že jde o nějaké fantastické zvíře: velké jako tele nebo malý osel (nezapomeňme, že dobytek byl tehdy o něco menší než v současnosti), s narudlou srstí, velkou, jakoby prasečí hlavou, doširoka rozevřenou tlamou a velkou bílou hrudí. Podle některých mělo černé pruhy a na zadních nohou kopyta jako kůň, další slyšeli jeho zběsilý smích. Všichni se ale shodovali na tom, že nepředstavitelně páchlo.