Islandský Lakagígar před 230 lety

Nápadné atmosférické úkazy a jevy roku 1783

Každého klimatického historika při studiu dat z našeho území jistě zaujmou často až neskutečně křiklavé záznamy z druhé poloviny r. 1783, které svorně popisují časté výskyty nápadně červených a krvavých západů slunce, červených zabarvení měsíce i hvězd a barvitě líčí výskyty strašlivých celodenních hustých mlh. Zejména ve vesnických kronikách, hospodářských záznamech a memoárových zápiscích venkovského původu se to těmito zprávami doslova hemží. V lidových popisech se v těchto případech setkáváme s květnatými a zvědavost provokujícími označeními, jako jsou: denní tmy, nebeské kouře, suché kouře, suché mlhy, nebeské zákaly, nebeské smutné požáry či stavy Höhenrauch. Tyto neobvyklé, ale právě v druhé polovině r. 1783 velmi často se vyskytující úkazy a jevy přirozeně nemohly uniknout pozornosti našich slavných lidových písmáků a kronikářů, jakými byli např. milčický rychtář František Jan Vavák, Jiřík Čermák Českobrodský či hodonínský farář Karel Bernard Hein, a početné skupině dalších lidových pozorovatelů.

Z dobových zajímavých popisů uvedu alespoň jeden příklad za všechny. Při terénním sběru klimatohistorických dat jsem jej v roce 1982 objevil ve staré školní kronice jihočeského městečka Velešín (viz též Vesmír 63, 328, 1984/11): …okolo 19. června začaly se velmi hrozné a strašlivé mlhy na obloze a trvaly okolo 6 neděl tak, že mnohokrát slunce od té mlhy zastíněno bylo a jenom tak na způsob červeného kolečka velmi málo barvy k spatření bylo. Kaple sv. Jána [Pozn.: V obci Svatý Jan nad Malší, která leží jihovýchodně od Velešína, je tato kaple nápadnou dominantou zdejšího kraje.], která na dost blízku leží, mnohokrát celý den k spatření nebyla. Mezitím pak ale bouřky neslýchané a velmi strašlivé, tak i škodlivé byly… Pod těmi mlhy ale obilí velmi dobrý zrůst mělo.