Co dělat, když vyteče DNA ?

DNA je velice užitečná molekula uchovávající informaci o tom, jak máme budovat své tělo. Zatímco RNA plní řadu speciálních úkolů v různých částech buňky, DNA je soustředěna hlavně do jádra. Pokud se objeví v cytoplazmě, značí to nějaký problém.

Stává se tak v případě, že je buňka poškozena nebo napadena nějakým virem či bakterií. Odpovědí je v řadě tkání produkce signálních látek ze skupiny interferonů 1. typu. Tyto molekuly alarmují různé složky imunitního systému, varují okolní buňky a navozují všeobecný stav protivirové pohotovosti.¹⁾

Zachytit cizorodou nukleovou kyselinu v cytoplazmě je tedy užitečná dovednost. Donedávna ovšem nebylo vůbec jasné, jakým způsobem to buňka zvládá. Naše znalosti o signální dráze, kterou se předává informace o průniku DNA do cytoplazmy, měly značné mezery. Už delší dobu je známo, že důležitým mezičlánkem je zde protein s názvem stimulátor interferonových genů (tedy zkráceně STING). Ten (jak ukazuje obrázek B) přes některé další proteiny aktivuje transkripční faktory IRF3 a NF-κB, které jsou zodpovědné mj. právě za produkci interferonu. Mnoho se ale nevědělo o tom, jak je spouštěn samotný STING.

Tento chybějící krok se rozhodl odhalit tým profesora Chena z Dallasu.²⁾ Vyvinuli zajímavou techniku, při které do jedné populace buněk injikovali cizorodou DNA a po chvíli extrakt z jejich cytoplazmy přidali k jiné buněčné linii. Správně předpokládali, že DNA v původní linii aktivuje signální molekuly, které pak budou schopné spustit STING v cílových buňkách. Extrakt cytoplazmy potom vystavili působení enzymů ničících nukleové kyseliny a vysokou teplotou denaturovali proteiny. K jejich překvapení i takto upravený extrakt stále na STING působil. Bylo tedy jasné, že aktivátorem STING není ani protein, ani nukleová kyselina, ale nějaká termostabilní malá molekula.³⁾ Podezřelých by mohlo být více.