Grada2024Grada2024Grada2024Grada2024Grada2024Grada2024

Aktuální číslo:

2024/7

Téma měsíce:

Čich

Obálka čísla

Poslední renesanční muž viktoriánské Anglie, sir John Lubbock (1834–1913)

 |  3. 5. 2013
 |  Vesmír 92, 296, 2013/5

Není dne, na který by nepřipadalo nějaké významné výročí, a jubileum stoleté bývá obvykle považováno za vhodné k jeho připomenutí. Právě jedním takovým je 28. květen 2013 – stejného dne přesně před sto lety zemřel významný britský politik, bankéř a v neposlední řadě také přírodovědec a blízký přítel Charlese Darwina: sir John Lubbock, později známý jako lord Avebury.

John Lubbock se narodil posledního dubnového dne roku 1834 jako prvorozený syn do zámožné rodiny s dlouhou bankéřskou tradicí. Jeho otec sir John William Lubbock se krom bankéřské praxe intenzivně věnoval matematice a astronomii a byl uznávaným členem Královské společnosti (Royal Society). John byl nejprve poslán na soukromou školu a později studoval na proslulé Eton College. Zde však nebyl příliš spokojen s výukou, a to především kvůli silnému důrazu na klasické vzdělání s absencí vědeckých předmětů a moderních jazyků. Ze školy ještě před svými patnáctými narozeninami odešel, začal otci pomáhat v bance a v patnácti letech se stal jeho společníkem.

Na studium však ani na okamžik nezanevřel a dál se sám velmi pečlivě vzdělával podle vlastního přesně stanoveného denního harmonogramu, který byl rozepsaný po třicetiminutových úsecích. Největší část patřila četbě přírodovědných knih, dále se věnoval rovněž matematice, historii, práci s mikroskopem či večerním lekcím německého jazyka, který jej vždy zaručeně uspal. Pokud měl ten den pracovní povinnosti, vždy s sebou nosil alespoň knihu, aby využil každou volnou chvíli. Už v mládí si dokázal vypěstovat pozoruhodnou sebekontrolu. Rozvážné hospodaření s časem jej provázelo po celý život a bylo nepochybně jedním z faktorů, které mu pomohly dosáhnout značných úspěchů v tolika rozličných oblastech.

„Země a obloha, stromy a pole, jezera a řeky, hory a moře jsou výbornými učiteli. Mnohé z nás naučily více, než jsme se mohli naučit z knih.“

John Lubbock

Zásadním okamžikem v Lubbockově životě bylo, když se ještě jako velmi malý přestěhoval s celou rodinou do domu v High Elms poblíž vesnice Down – právě té vesnice, kam se v roce 1842 přistěhoval Charles Darwin, a to jen necelou míli od domu Lubbockových. Když otec jednou po příjezdu z města malému Johnovi nadšeně pověděl, že pan Darwin bude bydlet nedaleko jejich domu, nedokázal to chlapec ještě příliš docenit. Ale později v životě na tento okamžik často vzpomínal a plně si uvědomoval, jak zásadní význam pro něj tato událost měla.

Nyní vidíte 24 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie

O autorovi

Pavel Pecháček

Mgr. Pavel Pecháček (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v rámci stejnojmenného oboru zde pokračuje v doktorském studiu. Zabývá se především významem ultrafialového záření jakožto zvláštního komunikačního signálu v přírodě, konkrétně pak studiem vlastností UV‑reflektantních struktur na křídlech motýlů. Mimoto se věnuje studiu dějin přírodovědného bádání, obzvláště se zaměřením na období viktoriánské a edwardovské Anglie.

Doporučujeme

Algoritmy pro zdraví

Algoritmy pro zdraví

Ondřej Vrtiška  |  8. 7. 2024
Umělá inteligence proniká do medicíny a v následujících letech ji nejspíš významně promění. Regina Barzilay z MIT má pro vývoj nástrojů...
Mají savci feromony?

Mají savci feromony?

Pavel Stopka  |  8. 7. 2024
Chemická komunikace je způsob předávání a rozpoznávání látek, jímž živočichové získávají informace o jiných jedincích, o jejich pohlaví a věku, o...
Jak funguje moderní speleologie

Jak funguje moderní speleologie uzamčeno

Michal Filippi, Jan Sirotek  |  8. 7. 2024
Přesně před 150 lety byla na prodej Mamutí jeskyně. Systém, který do té doby sloužil jako místo pro těžbu ledku z guana, byl k mání za pouhých...