Aktuální číslo:

O kódu z ÚOCHB

| 3. 5. 2013

| Vesmír 92, 304, 2013/5

Genomika je dnes jedním z nejrychleji se rozvíjejících vědních oborů. Stále více biologů přechází z laboratoře ke svítícím obrazovkám počítačů, kde se v záplavě sekvencí snaží přijít na kloub různým biologickým nebo ekologickým problémům. Pouze málo z těchto vědců ovšem tuší, že jejich práci usnadňuje elegantní nápad českých chemiků. Pojďme se podívat do historie, jak k tomu došlo.

Poválečné období bylo dobou velikého rozvoje biologie a medicíny. Vědci začínají chápat strukturu organických molekul a zákonitosti základních biologických pochodů. V roce 1949 popisuje Frederick Sanger primární sekvenci první bílkoviny – insulinu. V roce 1953 uveřejňují Francis Crick a James Watson strukturu nositelky dědičné informace DNA. V oboru se naplno začínají prosazovat moderní biochemické a fyzikální postupy. A právě v tomto bouřlivém období zanechali Češi svou stopu.

V roce 1952 dochází v tehdejším Československu k reorganizaci vědeckého výzkumu a dosavadní vědecké instituce se zařazují do ustavené Československé akademie věd (ČSAV). V rámci nového uspořádání byl založen i Ústav organické chemie a biochemie (ÚOCHB). Jeho první ředitel, vynikající chemik profesor František Šorm (viz rámeček), cítil obrovský potenciál, který má chemie pro nové směry v biologii a medicíně.

Profesor Ing . František Šorm, DrSc. (28. 2. 1913 – 18. 11. 1980)

František Šorm patří mezi nejvýraznější postavy naší vědy 20. století. Tento vynikající chemik se zabýval biologickou funkcí organických molekul, především nukleotidů, seskviterpenů, steroidů a peptidů. Provedl chemickou syntézu antibiotika chloramfenikolu, tuberkulostatika cykloserinu. Zúčastnil se přípravy peptidových hormonálních léčiv, kde provedl úspěšnou syntézu oxytocinu a jako první na světě jej zavedl do výroby. V rámci studia aminokyselinových sekvencí navrhl Šormův tým roku 1962 předběžnou verzi genetického kódu, o které se Francis Crick vyjádřil jako o jednom z nejlepších odhadů své doby. Profesor Šorm se také zabýval vývojem protivirových a protinádorových léčiv. V roce 1964 provedl syntézu a studoval biologické účinky 5-azacytidinu, zřejmě prvního léku, který rakovinové buňky pouze neusmrcuje, ale vrací je zpět do života. Zasloužil se o zavádění moderních analytických metod a inicioval vývoj nové přístrojové techniky. Za dobu svého vědeckého působení odchoval desítky mladých chemiků. Mezi jeho žáky a spolupracovníky patřil i Antonín Holý. František Šorm je autorem a spoluautorem více než tisícovky vědeckých prací a 150 patentů. Jeho práce dosud získaly přes 17 000 citací a Hirschův index hodnoty 49.

Vedle své odborné činnosti zastával František Šorm řadu řídicích a politických funkcí. V roce 1950 byl jmenován profesorem organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde stál u zrodu samostatné katedry biochemie. V roce 1952 patřil k hlavním iniciátorům ustavení ČSAV, založil Ústav organické chemie a biochemie a stal se jeho prvním ředitelem. V roce 1962 se stal předsedou ČSAV a členem ústředního výboru KSČ. Po roce 1968, kdy otevřeně vyjádřil svůj nesouhlas se sovětskou invazí, byl postupně ze všech funkcí odvolán. V roce 1973 byl donucen k odchodu do důchodu. Od jeho narození letos uplynulo 100 let.