Množství druhů nemusí souviset s množstvím životních forem

Počet druhů velké části organismů (alespoň těch, které dokážeme počítat) strmě klesá směrem od rovníku k pólům. To je poměrně známý jev, jakkoliv jej doposud nikdo uspokojivě nevysvětlil. Jak je tomu ale s jinými aspekty biodiverzity, než je samotný počet druhů? Například rozrůzněnost jednotlivých životních forem či strategií? Logické by bylo, kdyby spolu všechny míry biodiverzity úzce souvisely. Některé hypotézy snažící se vysvětlit onen pokles druhové bohatosti se zeměpisnou šířkou to opravdu předpokládají. Tvrdí, že tropická prostředí dokážou uživit větší množství životních forem, ať už je to způsobeno větším množstvím dostupných zdrojů, příznivějším klimatem, nebo tím, že zde měly druhy delší čas pro svůj vývoj. Prostor pro více různých forem či strategií umožňuje soužití více druhů zároveň, což by mohlo velkou druhovou bohatost tropických oblastí opravdu vysvětlit.

Robert Ricklefs z univerzity v St. Louis se nedávno pokusil tuto hypotézu testovat na pěvcích z různých oblastí celého světa. Rozrůzněnost životních forem stanovil tak, že vynesl do pomyslného prostoru jednotlivé druhy každého stanoviště na základě jejich vlastností. Podobné druhy ležely v tomto prostoru blízko sebe, zatímco druhy s rozdílnými vlastnostmi byly od sebe daleko. Následně spočítal, jak velký objem v daném prostoru tyto druhy zaujímají, tedy jak velký je takzvaný funkční prostor daného stanoviště či celé oblasti. To udělal zvlášť jak pro všechny hlavní světové biogeografické regiony, tak i pro maloplošné lokality. A překvapivě mu vyšlo, že se tento prostor pro oblasti tropů vůbec nelišil od oblastí mírného pásma. Rozrůzněnost životních forem či strategií je tudíž všude podobná a nijak nezávisí na celkovém počtu druhů ani na množství dostupných zdrojů či příznivějším podnebí. To znamená, že funkční prostor je všude podobně velký, jen hustota výplně se liší v závislosti na množství druhů jednotlivých oblastí.

S termínem „biodiverzita“ se setkáváme velmi často, především v oblasti ochrany přírody. Většina z nás si pod tímto slovem představí počet druhů, který skutečně bývá hlavním předmětem ochrany. Měli bychom si však uvědomit, že neméně podstatná diverzita vlastností druhů, životních forem a strategií může být na počtu druhů zcela nezávislá.

Ricklefs, R. E., PNAS 109, 14482–14487, 2012