Ohrožená kultura Josefa Šmajse nejlepší ruskou vědeckou knihou roku

Filosof Josef Šmajs se dočkal velkého úspěchu. Ruské vydání Ohrožené kultury (Kultura pod ugrozoj) bylo v Soči oceněno jako nejlepší ruská vědecká kniha roku 2011. Josef Šmajs ocenění převzal koncem listopadu 2012 v Novosibirsku na kongresu o filosofii vzdělání v době globalizace. Na kongres byl pozván na náklady organizátora a po převzetí diplomu mohl vystoupit s úvodní přednáškou o podstatě evoluční ontologie. V průběhu svého vystoupení přečetl Deklaraci závislosti na Zemi, která byla plénem schválena jako přijatý bod usnesení.

Přál bych si, aby tento úspěch zvýšil zájem o myšlenky Josefa Šmajse. I když se jim dostává pozornosti a ocenění také v domácím prostředí (Cena ministra životního prostředí za rok 1995 pro Ohroženou kulturu), domnívám se, že jejich význam je mnohem větší než ten, který jim zatím zájem odborné i laické veřejnosti přisuzuje. Originální koncepce Josefa Šmajse přitom ze své podstaty o široký zájem veřejnosti přímo usiluje. Má totiž ten nejvyšší možný cíl. Formuje pečlivě zdůvodněnou ontologickou teorii, která má ambice stát se teorií univerzální. Šmajs vytváří abstraktní obraz světa, jehož všeobecné přijetí je podle něj nutné pro sebezáchovu člověka a civilizace. Také kvůli těmto ambicím jsou však jeho myšlenky dnešní (post)moderní společností přehlížené a vytěsňované. Jakoby snad koncepce s takovou ambicí byla nehodná racionální a hodnotové diskuse.

Ocenění v Rusku chápu právě jako porozumění tomu, že více než kdy jindy potřebujeme najít jednotnou teorii vyššího řádu. Je smutné, že tak originální a odvážný myslitel, který má co říct k prohlubující se civilizační krizi, uspěje v Rusku, zatímco doma nedostává patřičný prostor. Například žádný tuzemský ekologický ani pedagogický časopis Šmajsovu Deklaraci závislosti na Zemi nezveřejnil. Přitom právě to je místo, kam byl tento apelativní text určen především. Texty Josefa Šmajse (či rozhovory s ním) je marné hledat na stránkách velkých deníků a časopisů. To, že by se jejich autor mohl objevit na televizní obrazovce, je čirou fantazií.

I když Šmajsovy texty není snadné číst rychle a bez soustředěné pozornosti, myšlenky v nich obsažené, jsou nezávislé a svěží, očištěné od nánosu civilizačního smogu (z)běžného myšlení. Mezi ta média, která jim prostor dávají, patří Literární noviny či Britské listy. Kéž by jich bylo víc.

Prof. Josefu Šmajsovi upřímně gratuluji a přeji mnoho dalších úspěchů a soustředěných čtenářů.