Záhada dědění majetku po mateřské linii

Ve většině lidských společností muži odkazují majetek svým dětem, respektive dětem svých manželek. V necelých 10 % společností však muži z nejasných důvodů odkazují majetek synům svých sester. Existenci této instituce je pro antropology obtížné vysvětlit.

Na rozdíl od jiných způsobů dědění majetku (například patrilineárního dědění z otce na syna) může matrilineární dědění ze strýce na synovce snadno vést ke konfliktu zájmů, k situaci, kdy je muž rozpolcen mezi svými závazky vůči sestře (či synovci) a manželce (či dětem).

Stejně záhadný je tento způsob dědění pro evoluční biology, kteří investici do potomků vnímají jako prostředek sloužící k navýšení vlastního inkluzivního fitness. Proč by měli muži odkazovat majetek synovcům, kteří jsou jim méně příbuzní než jejich vlastní děti? Klasická hypotéza tvrdí, že odkazování majetku příbuzným po mateřské linii je pojistkou proti riziku investice do nemanželských dětí v populacích s rozšířenou partnerskou nevěrou. (Z nejistoty otcovství pochopitelně plyne také nejistota sourozenectví, u dětí sestry má však muž jistotu, že mu příbuzné jsou, a to i v případě, že jde o sestru nevlastní.) Z hlediska inkluzivní zdatnosti se tedy matrilineární dědění zdá mít své opodstatnění.