Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Průmysl populární psychologie

Lilienfeld S. O., Lynn S. J., Rusci o J., Beyerstein B. L.: Padesát největších mýtů populární psychologie. Opravník obecně oblíbených omylů o lidském chováníZ angličtiny přeložila I. Pavlíčková, ed. Knižní klub, Universum, Praha 2011, 350 s.
 |  7. 2. 2013
 |  Vesmír 92, 115, 2013/2

Fakt, že každý člověk je více či méně laickým či „amatérským psychologem“ (G. Kelly, 1955), vyplývá z životní nutnosti sociálních interakcí, protože ve styku s druhými lidmi si vytváří jejich charakteristiky, usuzuje na jejich úmysly, hledá příčiny jejich jednání, ale také uvažuje o svých duševních vlastnostech a schopnostech a hledá vysvětlení toho, co učinil atd.

To vedlo posléze ke vzniku oboru lidové či „naivní“ psychologie, která zkoumá principy a tendence, jež se projevují v „laických teoriích osobnosti“ a duševního života vůbec. Je to oblast mnoha zásadních, dlouholetými tradicemi a tendencemi předávaných omylů, z nichž snad nejznámější je „haló-efekt“, v sociální percepci typická tendence k zobecňování prvního dojmu, která může vést k osudným omylům, např. ke zklamání z očekávaných reakcí „toho druhého“.

Kniha, která je předmětem této recenze, je pokusem o shrnutí takových omylů, jež se ovšem objevují nejen v oblasti laické psychologie, ale i v různých psychologických směrech, poplatných více apriorním postulátům než vědecké empirii. Zejména na ně narazíme v mnoha – samozřejmě že nikoli ve všech – populárně psaných knížkách a motivačních příručkách, jako jsou spisy o „moci podvědomí“, jak se rychle naučit cizí jazyky, posilovat si sebevědomí, zdokonalit paměť, umění vycházet s druhými atd. Autoři předmětné knihy v tomto smyslu hovoří o „průmyslu populární psychologie“, který chrlí na knihkupecký trh „stovky svépomocných knih o vztazích, uzdravení a závislosti, které poskytují hojné rady, jak kráčet po trnité cestě životem“. Dodejme, že jedním z aspektů mnoha knih popularizujících psychologické aspekty života je, že některá fakta přehánějí jejich neoprávněným domýšlením, jak tomu často bývá zejména u populárních příruček o „řeči těla“.

Avšak nejde vždy jen o literaturu. Autoři naší knihy v tomto smyslu hovoří také o tom, že nezřídka „jsme vydáni na pospas svépomocným guru, moderátorům televizních diskusních pořadů a samozvaným odborníkům na duševní zdraví v rozhlase, z nichž řada rozdává psychologické rady poskládané z matoucí směsi pravd, polopravd a vyložených nepravdivostí“. Zdá se však, že to pro naše poměry ve velkém rozsahu neplatí a rozšířené jsou spíše komerčně motivované trapné televizní pořady „Volejte věštci“, zneužívající nezřídka lidské obavy a úzkosti.

Mýty jsou v této knize chápány, zjednodušeně řečeno, jako „fikce nebo poloviční pravdy“. Máme-li však přísně oddělovat psychologická zrna od „psychologických plev“, musíme mít spolehlivé rozlišovací kritérium. To autoři Padesáti největších mýtů… spatřují v rozporech s výsledky „psychologického výzkumu“. Kritériem je tedy vědecko-empirická psychologie, ale ta je metodologicky a teoreticky natolik nejednotná (kognitivisticky a evolucionisticky orientovaná psychologie proti fenomenologické a humanisticky orientované psychologii), že spolehlivé rozlišení psychologických pravd a nepravd je někdy sporné.

Mýty populární psychologie pak jsou zde tříděny do následujících kategorií: mýty o kapacitě mozku a vnímání, o vývoji a stárnutí, o paměti, inteligenci a učení, mýty o změněných stavech vědomí, o emocích a motivaci, o mezilidském chování, o osobnosti (zejména o vlivu výchovy, dědičnosti a některých traumatických zkušeností), mýty o duševních chorobách a posléze mýty o psychologické a psychiatrické léčbě. V závěru knihy se konstatuje, že psychologické závěry mohou „jít proti naší intuici“, a je podán seznam deseti „těžko uvěřitelných, ale pravdivých psychologických poznatků“, které však čtenáři této recenze neprozradíme, protože se mu vyplatí, aby si tuto zajímavou a podnětnou knihu obstaral a seznámil se s nimi sám.

Pozn. red.: O knize též viz František Houdek, Vesmír 91, 116, 2012/2

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Psychologie a psychiatrie
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Milan Nakonečný

Prof. PhDr. Milan Nakonečný (*1932) vystudoval Vysokou školu pedagogickou a klinickou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se zabývá psychologií, filozofií a dějinami. Je předsedou společnosti čs. hermetiků UNIVERSALIA.

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné