Pohlavní buňky z „univerzální buněčné suroviny“

Japonští vědci vykultivovali z kmenových buněk myší spermie i vajíčka. Otevírají se nové možnosti pro léčbu neplodnosti i záchranu ohrožených druhů.

Pluripotentní buňky

Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu za rok 2012 si odnesli ze Stockholmu zcela po zásluze britský biolog John Gurdon a japonský lékař Shinya Yamanaka. Oba přispěli zásadním způsobem k odhalení tajů tzv. pluripotence.

V těle dospělého člověka napočítáme asi 230 typů buněk – od neuronů mozku přes bílé krvinky až po buňky chrupavky v kolenním kloubu. Na počátku vývoje každého jedince ale stojí buňka jediná – oplozené vajíčko. Ta má schopnost proměny v kterýkoli z 230 typů buněk. A právě tuto vlastnost označují biologové za pluripotenci. Zjednodušeně je to schopnost buňky „vyučit se“ kterémukoli z 230 buněčných „řemesel“.

John Gurdon v roce 1962 užaslému světu ukázal, že specializovanou buňku lze vrátit do pluripotentního stavu, když se její jádro vnese do cytoplazmy vajíčka. Gurdon tak položil základ pro klonování živočichů, ale neměl tušení, jaké mechanismy tento „velký návrat“ specializované buňky (tzv. dediferenciaci) vyvolávají. Shinya Yamanaka v roce 2006 odhalil, že k dediferenciaci specializovaných buněk na buňky pluripotentní postačí aktivovat čtveřici proteinů náležejících mezi tzv. transkripční faktory.