Aktuální číslo:

2017/11

Téma měsíce:

Propaganda

Miluješ-li mne, zívni

Nakažlivé zívání a empatie
 |  7. 2. 2013
 |  Vesmír 92, 84, 2013/2

Nakažlivé zívání je notoricky známý, avšak málo prozkoumaný jev. Uvádí se, že spatření zívnutí jedné osoby vyvolá zívnutí druhé v průměru za méně než pět minut.

Rovněž je známo, že samotný zvuk zívnutí, obraz nebo fotografie zívající osoby, dokonce i pouhé myšlenky na zívání nebo čtení o něm podněcují touhu zívnout. No schválně, zkuste při čtení tohoto článku nezívat!

Zívání je reflex, který sám o sobě není žádnou moderní evoluční vymožeností. Vyskytuje se prakticky u všech obratlovců počínaje kostnatými rybami a slouží rozmanitým účelům.

Například u ryb je pomocným prostředkem termoregulace při přehřátí nebo okysličování při nedostatku kyslíku (proto také ryby chované v akváriích zívají nápadně často). Hadi zívají pro usnadnění dýchání při polykání potravy a také proto, aby po jejím požití zajistili „zapadnutí“ čelistních kůstek do původní konformace. U některých druhů tučňáků (tučňáků císařských a uzdičkových) je zívání součástí namlouvacího rituálu.

U savců se zívání objevuje v celé řadě sociálních kontextů. Značí únavu, stres či nudu. Může být hrozbou i komfortním chováním. Často je spojeno s přechodem do odlišného modu aktivity. Z fyziologického hlediska je zívání důležité pravděpodobně proto, že udržuje efektivitu mentálních procesů tím, že reguluje teplotu mozku pomocí ochlazovacího mechanismu.

V žádném z uvedených případů se zívání pravděpodobně nevyskytuje jako mimovolní reakce na jiné zívnutí. (Jestliže mnohá zvířata zívají ve skupině, je to spíše proto, že na ně v daný moment působí stejné vnější vlivy, ale zívání jedněch není skutečnou příčinou zívání ostatních.) Sociální zívání je mnohem vzácnější, evolučně modernější fenomén. Kromě člověka byl jeho výskyt zaznamenán u tří druhů primátů, konkrétně u šimpanzů (Pan troglodytes), paviánů dželada (Theropithecus gelada) a makaků medvědích (Macaca arctoides).1) Zdá se, že sociální zívání je doménou zvířat disponujících značnými mentálními schopnostmi. Že tento jev ale nemusí být omezen pouze na primáty, naznačují studie, kterým se podařilo demonstrovat, jak na domácí psy přechází zívání jejich pánů [1].2)

Jak se přijde na to, že je zívání nakažlivé? Výchozí představou je, že k přenosu dochází ze stejného důvodu, jako je nakažlivý smích nebo mračení. Ona nakažlivost je umožněna empatií, schopností přisuzovat mentální stav druhým a na základě toho patřičně reagovat.3) Myšlenku, že existuje spojitost mezi sociálním zíváním a empatií, podporuje řada nepřímých důkazů, opírajících se o klinické, psychologické i neurobiologické studie. Nakažlivé zívání se vyskytuje u dětí až od čtyř nebo pěti let, kdy se u nich plně rozvíjí schopnost správně interpretovat emoce druhých. Vyskytuje se ve větší míře u osob dosahujících vyššího skóre v testech empatie a teorie mysli, například testu sociálního pochybení (Faux-pas theory of mind test) nebo testu rozpoznávání obličeje (Self-face recognition task). Neurobiologické studie používající metody vizualizace dějů v lidském mozku, jako je pozitronová emisní tomografie, rovněž podporují hypotézu o souvislosti mezi sociálním zíváním a empatií. Lidé s narušenou schopností empatie, trpící schizofrenií nebo poruchami autistického spektra, sklony k sociálnímu zívání nemají [2].

Nyní vidíte 30 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Neurobiologie

O autorovi

Pavel Duda

Mgr. Pavel Duda (*1986) vystudoval ekologii živočichů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde pokračuje v doktorském studiu zoologie. Zabývá se evolucí a fylogenezí člověka.

Doporučujeme

Příběh orla mořského: Úspěšný navrátilec

Příběh orla mořského: Úspěšný navrátilec

Jan Andreska  |  20. 11. 2017
Přítomnost orla mořské v naší krajině patří mezi největší úspěchy české ochrany přírody. Co přispělo k jeho návratu a ke vzniku stabilní populace?
Stejně, stejně, a přece jinak

Stejně, stejně, a přece jinak

Tomáš Grim  |  6. 11. 2017
Bádáme-li experimentálně, předpokládáme, že se tím dozvídáme něco o reálném světě – a ne pouze o tom, jakou metodu jsme použili. A pokud nás...
Na hrdinský příběh zapomeňte

Na hrdinský příběh zapomeňte

Ondřej Vrtiška  |  6. 11. 2017
Americký neurovědec Stuart Firestein studuje čich, ale v rozhovoru na to vůbec nepřišla řeč. Proč jsme si s ním tedy povídali? S chlapíkem, který...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné