O nepoctivosti, malé i velké

Drobné, každodenní podvádění je všudypřítomné. Odhaduje se, že asi polovinu ukradených věcí z prodejen mají na svědomí zaměstnanci, dlouhodobě si po jednom odnášející levnější i dražší zboží.

Pojištěnci pravidelně nadsazují hodnoty zničeného zboží a někdy si škodu zcela vymýšlejí, aby získali pojistné plnění. Řada lidí si dokola kupuje oblečení již s plánem, že je ve zkušební době vrátí a dostane zpět plnou cenu. Nicméně z nahodilých příběhů „finanční černé kroniky“ lze jen těžko zjistit, jaký typ lidí zlotřilosti páchá, resp. co způsobí, že se člověk někdy uchýlí ke krádeži a jindy ne.

Ekonomové Ofer H. Azar, Shira Yosef a Michael Bar-Eli z Ben-Gurionovy univerzity v Izraeli se proto rozhodli nečestné chování prozkoumat systematicky.¹⁾ Potřebovali značně variabilní prostředí, v němž se pohybuje široká paleta lidí, někdy osaměle, jindy ve skupině, někdy v pokušení získat větší, jindy menší sumu, muži i ženy, mladí i staří. Volba proto padla na rušnou hospodu. Ve vybrané restauraci zaměřené na hamburgery bývalo vždy kolem 150 až 200 hostů, kterým výzkumníci inkognito po úhradě útraty vraceli větší množství „drobných“, než vrátit měli. V restauraci hosté obvykle platili v bankovkách a číšník jim poté přinesl rozdíl vůči útratě, z něhož pak eventuálně dostal spropitné. Výzkumný tým však k vraceným penězům přidával v přepočtu 60 až 200 korun, což při nejběžnější útratě mezi 250–350 korunami byla poměrně značná suma. Cílem bylo zjistit, kolik hostů se poctivě ozve, že jim bylo vráceno příliš.