Malá skupina indonéských mořeplavců položila základy osídlení Madagaskaru

Kolonizace Madagaskaru představuje jednu z nejpozoruhodnějších a zároveň nejméně pochopených událostí lidské prehistorie a původ Malgašů, jeho obyvatel, dodnes není zcela objasněn (viz Vesmír 87, 380, 2008/6).

Madagaskar byl jednou z posledních pevninských mas osídlených lidmi a navzdory poloze asi 500 km od východního pobřeží jižní Afriky se na jeho kolonizaci z velké části podíleli mořeplavci z tisíce kilometrů vzdálené Indonésie.

O důležitosti indonéského vlivu na Madagaskaru svědčí řada nepřímých důkazů. Malgaština je austronéský jazyk, blízce příbuzný jazyku ma’anyan, kterým se mluví na jihovýchodě Bornea, obsahuje však také výpůjčky z jiných jazyků z oblasti Indonéského souostroví, především malajštiny a javánštiny. Důkazy z oblasti hmotné kultury zahrnují vahadlové čluny, hudební nástroje (např. xylofon), metalurgické techniky či pěstování původem asijských zemědělských plodin (rýže, banánů, yamu a tara).

Už první genetické výzkumy ukázaly, že Malgaši jsou dvojího původu, dílem indonéského a dílem afrického (bantuského). Novější studie tyto závěry zpřesnily. Podobné zastoupení haplotypů z Indonésie i Afriky ve všech dosud studovaných populacích Malgašů naznačuje, že k austronésko-bantuskému křížení došlo v rané fázi jejich populační historie. Přítomnost mitochondriálních i Y-chromozomálních haplotypů indonéského původu v jejich DNA ukazuje, že austronéská zakladatelská populace sestávala z mužů i žen. Dodnes se však neví téměř nic o tom, jak vlastně samotná kolonizace probíhala. Šlo o předem naplánovanou akci, nebo o náhodu? Kolik lodí se na Madagaskar vypravilo? Jak velká byla zakladatelská populace?

Nová populačně-genetická studie se pokusila na tyto otázky odpovědět pomocí rekonstrukce zakladatelské populace Madagaskaru s pomocí genetických dat, charakterizujících dnešní malgašské a austronéské populace z různých částí Indonésie a Tichomoří. Výsledky ukazují, že k úvodní kolonizaci Madagaskaru došlo okolo roku 830 n. l. lidmi téměř výhradně indonéského původu, přičemž zakladatelská populace byla velmi malá, čítající jen asi 30 žen a blíže neurčený počet mužů. Ačkoli se to může zdát příliš málo, není to o mnoho méně než odhadovaná zakladatelská populace Nového Zélandu, osídleného austronéskými mořeplavci zhruba ve stejné době.

Klasická teorie připisuje kolonizaci Madagaskaru rozmachu království Šrívidžaja, malajské námořní velmoci, která dosáhla největšího rozkvětu právě v 9. století n. l. Tuto teorii podporuje mimo jiné fakt, že malgaština obsahuje množství jazykových výpůjček ze sanskrtu, z nichž všechny jsou lokální javánské modifikace. Madagaskar mohl být osídlen indonéskými obchodními mořeplavci záměrně, pomocí opakovaných výprav. Sama malgaština má pro tento postup osídlování výraz ranto. Madagaskar mohl být dokonce formální výspou či kolonií, možná připomínající pozdější arabské obchodní základny na východoafrickém pobřeží.

Vzhledem k velmi malé zakladatelské populaci přichází v úvahu také dosud spíše zavrhovaná možnost, že Madagaskar byl osídlen prostřednictvím ojedinělé, možná dokonce neúmyslné přeplavby Indického oceánu. Směr mořských proudů něco takového jistě umožňuje. Vraky lodí, bombardovaných během druhé světové války v blízkosti Jávy a Sumatry, byly později skutečně vyplaveny na pobřeží Madagaskaru (v jednom případě šlo dokonce o přeživšího v záchranném člunu). Malajské obchodní lodě v 9. století n. l. byly již poměrně velké, mohly pojmout okolo stovky námořníků. Je tedy možné, že na počátku osídlení Madagaskaru stála přeplavba Indického oceánu jedinou obchodní lodí z Indonésie, která na ostrově, tehdy stále obydleném obřími nelétavými ptáky, velkými lemury a trpasličími hrochy, ztroskotala. (Proc. R. Soc. B 279, 2761–2768, 2012)