Jak přišel na svět mimivirus aneb Na velikosti (ne)záleží

V říjnovém čísle Vesmíru (92, 539, 2013/10) se Štefan Vilček ve svém článku o obřích virech dotkl tématu, které je velmi zajímavé nejen z hlediska samotné virologie, neboť s viry, jež se drze vzpouzí našim století hýčkaným představám o – promiňte mi tu účelovou parafrázi – prťavých žmolcích nukleoproteinových komplexů, se v poslední době přímo roztrhl pytel. Možná proto stojí za zmínku i pozadí celého příběhu.

Všechno začalo už v roce 1992, kdy Angličan Timothy Rowbotham při rutinním hledání původce epidemie zánětlivých onemocnění dýchacích cest izoloval malou, dosud neznámou grampozitivní bakterii žijící v amébě druhu Acanthamoeba polyphaga, obývající chladicí věž místní elektrárny. Nechtěného nalezence zdvořile pojmenoval po městě Bradford jako Bradfordcoccus a odložil ad acta.

O to větší bylo v roce 2003 překvapení francouzské výzkumné skupiny, které se při podrobnější analýze z této kokální bakterie najednou vyklubal virus, a to pořádný otesánek: svou velikostí, pohybující se v rozmezí 400–750 nm, překonal vše, co kdy od Beijerinckových časů virologové považovali za možné. Jeho genom byl dvakrát větší než největší doposud známý genom jakéhokoli viru, což v praxi znamenalo, že byl dokonce větší než genom některých známých bakterií. Udivení objevitelé jej překřtili něžným přízviskem mimivirus, a to nikoli snad proto, že by jeho rozměry soupeřily s rozměry novorozeňat, nýbrž především vzhledem k oné historické záměně: termín mimivirus je totiž akronymem sousloví microbe mimicking virus (bakterii napodobující virus).