Emise oxidu uhličitého pomáhají ozelenit Zemi

Oxid uhličitý (CO₂) vytvořený lidskou činností je spojován s posledním globálním oteplováním, které započalo na začátku 20. století. Lidé si zvykli pohlížet na tento plyn jako na svého úhlavního nepřítele. Zapomněli na to, co se učí už žáci na základní škole: že CO₂ je molekulou nezbytnou pro biochemický proces zvaný fotosyntéza, která je pokládána z hlediska existence současného života za nejdůležitější proces na Zemi. Při fotosyntéze se vytváří organické látky, které jsou nezbytné pro výživu heterotrofních organismů. Fotosyntetizující organismy tak každoročně fixují kolem 17,4×1010 tun atmosférického uhlíku.

Politickou reakcí na vědecké zprávy o globálním oteplování byla Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) z roku 1992, kterou již ratifikovalo téměř 200 států a jejímž cílem je zabránit změnám klimatu způsobeným člověkem. Protože není dosud jasné, do jaké míry jsou současné změny klimatu způsobeny člověkem či zda vůbec, jsou přijímaná opatření často kontroverzní.

Australští vědci výzkumného ústavu CSIRO v Canbeře nyní publikovali výsledky výzkumu, které napovídají, že vedle negativního vlivu stoupající koncentrace CO₂ na oteplování atmosféry je nutné vzít také v úvahu to, že vyšší atmosférické koncentrace tohoto plynu mají pozitivní účinek na vegetační kryt Země. Satelitní studie ukázaly, že mezi roky 1982 až 2010 se ve čtyřech sledovaných oblastech zvýšila plocha zeleně o 11 %, což koreluje s nárůstem koncentrace CO₂ (publikováno online 19. 6. 2013, Geophysical Research Letters, DOI: 10.1002/grl.50563). Randall Donohue a jeho kolegové analyzovali satelitní snímky vegetace na okrajích pouští v Austrálii, na jihu a severu Afriky, jihozápadě USA, na Blízkém východě a ve střední Asii. Zvolili regiony, kde je dostatek tepla a slunečního světla, ale jen omezené množství srážek pro růst vegetace, takže jakákoliv změna rostlinného krytu musí být výsledkem změny ve srážkových modelech či v koncentraci CO₂ nebo v obojím. Současné studie změny klimatu předpovídají, že mnoho suchých oblastí bude nadále vysychat a některé pouště se budou rozšiřovat. Donohueovy nálezy však naznačují, že obraz změn může být komplexnější.