Energetické kaskády v rekonexi magnetického pole

Za mnoha explozivními jevy, které s pomocí našich přístrojů často pozorujeme jako náhlá vzplanutí záření, stojí uvolnění energie nahromaděné v magnetických polích.

Známým příkladem z našeho nejbližšího kosmického okolí jsou sluneční erupce. V nich je energie magnetického pole náhle přeměněna na pohybovou energii plazmatu, svazků urychlených částic, na energii rázových vln, teplo a záření.

Motorem těchto procesů je magnetická rekonexe – přepojování magnetických siločar v oblastech s vysokou hustotou elektrického proudu, tzv. proudových vrstvách. Právě tyto proudové vrstvy jsou nezbytným předpokladem magnetické rekonexe. Obvykle lze proces zahájení magnetické rekonexe, a tím i sluneční erupce popsat následujícím způsobem: Husté fotosférické plazma unáší siločáry magnetického pole, a tím vytváří magnetickou silotrubici, kterou teče elektrický proud. Ta se ve spodní části plní hustým plazmatem; tvoří se útvar, pozorovatelný na slunečním disku jako filament („vlákno“) nebo na okraji Slunce jako protuberance. Tento útvar může setrvávat po dlouhou dobu ve stabilním stavu. Se vznikem vnitřní nebo vnější poruchy však stabilitu ztrácí, což v podmínkách sluneční atmosféry znamená, že se filament začne pohybovat vzhůru. Pod ním se začne formovat proudová vrstva. V ní pak dochází k magnetické rekonexi, sluneční erupce začíná. Celý magnetický útvar je pak touto erupcí vyvržen do meziplanetárního prostoru, dochází k vyvržení koronální hmoty (obr. 1 a obr. 2).