Multilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 ChemieMultilicence2025 Chemie

Aktuální číslo:

2025/5

Téma měsíce:

Pohlaví

Obálka čísla

Není oko jako oko

 |  10. 1. 2013
 |  Vesmír 92, 12, 2013/1

Oči, jak známo, jsou okna do duše a my lidé rádi věříme, že z nich dokážeme vyčíst úmysly a nálady našich bližních.

Díky nim se však také lépe orientujeme ve světě našich vzdálenějších příbuzných, především těch bilaterálně souměrných. Lokalizace očí nám totiž značně usnadňuje odpověď na otázku, kde že má ten či onen podivný tvor vůbec hlavu, což také není k zahození – zvláště pokud se jedná o potenciální kořist.

Není proto divu, že se oči a jejich napodobeniny nezřídka stávají substrátem či projevem různých forem krypse i mimeze. Oční skvrny na různých částech těla, dodávající nositeli hrozivého vzhledu či odvádějící pozornost predátora, známe u celé řady tvorů od housenek po šelmy. Oko samotné však také představuje jeden z nejkomplexnějších smyslových orgánů, za jehož vznikem stojí složitá síť regulačních genů. Řada komponent této sítě se přírodě zřejmě natolik osvědčila, že je hojně využívána k dalším a dalším aplikacím, které s původním účelem mají pramálo společného.

Antónia Monteirová z Yaleovy univerzity se ve své nedávné publikaci opětovným využíváním některých z těchto genů zabývá na příkladu dvou hmyzích skupin. První z nich jsou známí motýli rodu Heliconius. U druhů H. eratoH. melpomene je popsáno více než 25 geografických ras lišících se uspořádáním varovných červených skvrn na křídlech. Jelikož se však na řadě míst oba druhy vyskytují pospolu, dochází u nich často v duchu Müllerovy mimeze ke konvergenci zbarvení. V jejím důsledku jsou si rasy obou druhů obývající stejnou oblast obvykle téměř k nerozeznání podobné. Přestože ani u jedné z ras nemají skvrny podobu oka, mají přece jen s tímto orgánem něco společného.

Nyní vidíte 33 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Martin Minařík

Mgr. Martin Minařík (*1987) vystudoval zoologii obratlovců na PřF UK v Praze. Jako doktorand na katedře zoologie se v současné době věnuje studiu evoluce a morfogeneze hlavových struktur obratlovců, ve volném čase pak především herpetologii.

Doporučujeme

Milostný život nálevníků

Milostný život nálevníků uzamčeno

Ivan Čepička  |  5. 5. 2025
Pohlavní proces, sex, je jedním ze zásadních vynálezů eukaryot. Projevy s ním spojené jsme zvyklí vídat na makroskopické úrovni, ať už to jsou...
Chromozomy, geny, hormony a pohlaví

Chromozomy, geny, hormony a pohlaví

Jaroslav Petr  |  5. 5. 2025
Na téma „ona a on“ se píšou básně, romány i dramata. Pestré a napínavé příběhy nabízí i příroda. Cesty, jimiž se může ubírat vývoj pohlaví...
Dřevěné mrakodrapy

Dřevěné mrakodrapy uzamčeno

Václav Sebera  |  5. 5. 2025
Nejvyšší člověkem postavené stavby jsou takové, které se přibližují, doslova drápou, k mrakům – mrakodrapy. Nepřekvapuje, že jejich nosné systémy...