Aktuální číslo:

2023/3

Téma měsíce:

Růst

Není oko jako oko

 |  10. 1. 2013
 |  Vesmír 92, 12, 2013/1

Oči, jak známo, jsou okna do duše a my lidé rádi věříme, že z nich dokážeme vyčíst úmysly a nálady našich bližních.

Díky nim se však také lépe orientujeme ve světě našich vzdálenějších příbuzných, především těch bilaterálně souměrných. Lokalizace očí nám totiž značně usnadňuje odpověď na otázku, kde že má ten či onen podivný tvor vůbec hlavu, což také není k zahození – zvláště pokud se jedná o potenciální kořist.

Není proto divu, že se oči a jejich napodobeniny nezřídka stávají substrátem či projevem různých forem krypse i mimeze. Oční skvrny na různých částech těla, dodávající nositeli hrozivého vzhledu či odvádějící pozornost predátora, známe u celé řady tvorů od housenek po šelmy. Oko samotné však také představuje jeden z nejkomplexnějších smyslových orgánů, za jehož vznikem stojí složitá síť regulačních genů. Řada komponent této sítě se přírodě zřejmě natolik osvědčila, že je hojně využívána k dalším a dalším aplikacím, které s původním účelem mají pramálo společného.

Antónia Monteirová z Yaleovy univerzity se ve své nedávné publikaci opětovným využíváním některých z těchto genů zabývá na příkladu dvou hmyzích skupin. První z nich jsou známí motýli rodu Heliconius. U druhů H. eratoH. melpomene je popsáno více než 25 geografických ras lišících se uspořádáním varovných červených skvrn na křídlech. Jelikož se však na řadě míst oba druhy vyskytují pospolu, dochází u nich často v duchu Müllerovy mimeze ke konvergenci zbarvení. V jejím důsledku jsou si rasy obou druhů obývající stejnou oblast obvykle téměř k nerozeznání podobné. Přestože ani u jedné z ras nemají skvrny podobu oka, mají přece jen s tímto orgánem něco společného.

Nyní vidíte 33 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Martin Minařík

Mgr. Martin Minařík (*1987) vystudoval zoologii obratlovců na PřF UK v Praze. Jako doktorand na katedře zoologie se v současné době věnuje studiu evoluce a morfogeneze hlavových struktur obratlovců, ve volném čase pak především herpetologii.

Doporučujeme

Čmeláci mají tradice a kulturu

Čmeláci mají tradice a kulturu audiovideo

Jaroslav Petr  |  16. 3. 2023
Vědci byli přesvědčeni, že sociální hmyz, jako jsou včely, mravenci nebo čmeláci, mají většinu svého chování vrozenou. Nyní zjistili, že čmeláci...
Svět, který není

Svět, který není

Ondřej Vrtiška  |  6. 3. 2023
Obrázek šestiprsté ruky na obálce tohoto čísla nenamaloval člověk. Není to ani obtisk skutečné lidské dlaně, které bychom v počítači domalovali...
Velký zázrak a tajemství růstu

Velký zázrak a tajemství růstu

Daniela Zemková  |  6. 3. 2023
Růstový vzorec člověka je jedinečný: mezi období rychlého růstu po narození a v pubertě je vloženo dlouhé období pomalého růstu – naše dětství.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné