Aktuální číslo:

2021/5

Téma měsíce:

150 let Vesmíru

Není oko jako oko

 |  10. 1. 2013
 |  Vesmír 92, 12, 2013/1

Oči, jak známo, jsou okna do duše a my lidé rádi věříme, že z nich dokážeme vyčíst úmysly a nálady našich bližních.

Díky nim se však také lépe orientujeme ve světě našich vzdálenějších příbuzných, především těch bilaterálně souměrných. Lokalizace očí nám totiž značně usnadňuje odpověď na otázku, kde že má ten či onen podivný tvor vůbec hlavu, což také není k zahození – zvláště pokud se jedná o potenciální kořist.

Není proto divu, že se oči a jejich napodobeniny nezřídka stávají substrátem či projevem různých forem krypse i mimeze. Oční skvrny na různých částech těla, dodávající nositeli hrozivého vzhledu či odvádějící pozornost predátora, známe u celé řady tvorů od housenek po šelmy. Oko samotné však také představuje jeden z nejkomplexnějších smyslových orgánů, za jehož vznikem stojí složitá síť regulačních genů. Řada komponent této sítě se přírodě zřejmě natolik osvědčila, že je hojně využívána k dalším a dalším aplikacím, které s původním účelem mají pramálo společného.

Antónia Monteirová z Yaleovy univerzity se ve své nedávné publikaci opětovným využíváním některých z těchto genů zabývá na příkladu dvou hmyzích skupin. První z nich jsou známí motýli rodu Heliconius. U druhů H. eratoH. melpomene je popsáno více než 25 geografických ras lišících se uspořádáním varovných červených skvrn na křídlech. Jelikož se však na řadě míst oba druhy vyskytují pospolu, dochází u nich často v duchu Müllerovy mimeze ke konvergenci zbarvení. V jejím důsledku jsou si rasy obou druhů obývající stejnou oblast obvykle téměř k nerozeznání podobné. Přestože ani u jedné z ras nemají skvrny podobu oka, mají přece jen s tímto orgánem něco společného.

Nyní vidíte 33 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Martin Minařík

Mgr. Martin Minařík (*1987) vystudoval zoologii obratlovců na PřF UK v Praze. Jako doktorand na katedře zoologie se v současné době věnuje studiu evoluce a morfogeneze hlavových struktur obratlovců, ve volném čase pak především herpetologii.

Doporučujeme

Jaké to je být fanouškem

Jaké to je být fanouškem

Dan Bárta  |  3. 5. 2021
Jsem ročník 1969. Poprvé jsem uviděl Vesmír na stole v kuchyni u svého spolužáka z gymplu v půlce osmdesátek. Na mou nejapnou otázku, jestli „jede...
Složitá jednoduchost virů

Složitá jednoduchost virů uzamčeno

Ivan Hirsch, Pavel Plevka  |  3. 5. 2021
Místo tradičního redakčního rozhovoru tentokrát nabízíme dialog virologů dvou generací a odlišných specializací, Ivana Hirsche a Pavla Plevky.
Časy Vesmíru

Časy Vesmíru

Tomáš Hermann  |  3. 5. 2021
První číslo Vesmíru vyšlo 3. května 1871, časopis tedy letošním květnovým číslem slaví 150. narozeniny. Při cestě do jeho historie můžeme za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné