Lepší iluzionista vítězí

Životní snahou většiny samců napříč živočišnou říší je svádění. V důsledku evolučních tlaků se u samečků vyvíjejí stále rafinovanější způsoby, jak přesvědčit něžné pohlaví k páření.

Nejinak je tomu u ptáků. Řada druhů oslovuje samičky kvalitou svého zpěvu, opeřením či prostřednictvím soubojů se soky na tokaništích. Jeden z nejbizarnějších způsobů námluv byl ale v nedávné době popsán u samečků australských lemčíků velkých (Chlamydera nuchalis). Stejně jako ostatní lemčíci (čeleď Ptilonorhynchidae) staví za účelem nalákání samičky i samec lemčíka velkého loubí. V tomto případě jde o jakousi asi půl metru dlouhou oblázky vysypanou cestičku, která je obklopená stěnami z drobných suchých větviček. Cestička na konci ústí do kruhové arény pokryté většími kamínky, ulitami a úlomky kostí. Právě na architektuře cestičky a arény závisí úspěch lemčíka u vyvolené.

Klíčem k samičímu srdci je míra zvětšování částic výstelky směrem od uličky do volné arény. Samička, která vstoupí do uličky a hledí na samečka předvádějícího se v aréně, by měla být zaujata nejen vlastními kvalitami nápadníka, ale i optickými klamy způsobenými změnou perspektivy, známými jako Ebbinghausova iluze. Při správném gradientu výstelky se samičce jeví všechny oblázky stejně velké nezávisle na vzdálenosti od ní (v reálu se ale směrem k samečkovi předvádějícímu se v aréně jejich velikost zvětšuje). Pokud je ale materiál na cestičce a v aréně stejně velký, poměrně vzdálený sameček je v samičích očích obklopen malými nezajímavými „zrníčky písku“. V takovém případě se samička zdrží v uličce pouze krátce a samec nemá dostatek času na pokus o páření. Když je optické iluze dosaženo, zastaví se zaujatá samička v loubí dostatečně dlouho na to, aby ji sameček stihl zezadu oběhnout a spářit se s ní.

Vědci zatím netuší, jak je možné, že iluze na samičky tak dokonale funguje. Dnes víme jen to, že lepší a propracovanější perspektiva znamená více páření. Nevíme ovšem proč.

Science 335, 335–338, 2012; Science 337, 292B, 2012