Sobí vidění světa

Lidské barevné vidění je jen jedním z mnoha způsobů vnímání světa zrakem v rámci živočichů, přičemž různá prostředí kladou na své obyvatele specifické nároky. Zvířata Arktidy a Antarktidy se například musejí vyrovnávat s půlrokem nedostatku světla a následně naopak dlouhým dnem. Ten nese riziko takzvané sněžné slepoty způsobené zatížením čočky ultrafialovým zářením, které se výrazně odráží od sněhu a ledu. Toto záření za normálních okolností poškozuje sítnici. Například u sobů se kupodivu neprojevuje, přestože jejich oči mu jsou jistě vystavené. Výzkum průchodnosti UV záření a elektrofyziologická srovnání ukázaly, že UV záření okem soba prochází a stimuluje tyčinky a čípky, zároveň ale k jeho vnímání nemá žádný další fotoreceptor. Zdá se tedy, že sobi vidí v UV spektru, což jim jistě usnadňuje orientační schopnosti, vyhledávání potravy (požírané lišejníky dutohlávky velmi silně pohlcují UV záření) a možná i spatření predátorů (vlků). Víme, že někteří hlodavci, letouni nebo vačnatci také vidí v UV spektru, ale třeba konkrétně hlodavci jsou fotofobní. Dodejme, že vnímání dalších z tohoto hlediska studovaných jelenů (daňků, jelenců běloocasých) do ultrafialového spektra zřejmě nezasahuje. (J. Exper. Biol. 214, 2014–2019, 2011)