Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Pole sněhová, pole válečná

 |  12. 7. 2012
 |  Vesmír 91, 386, 2012/7

Typické horské sněhové pole (též sněhové výležisko) je místem, kde zůstává sníh mnohem delší dobu než v jeho okolí. Ve vyšších polohách dochází k ukládání sněhu opakovaně a pravidelně na určitých konkávních místech v závětří převládajících větrů. Časoprostorové rozložení sněhových polí je velice úzce kopírováno i vegetací. Zjednodušeně lze říci, že sněhová pole využívají pro svůj růst především druhy citlivé vůči mrazu. Spoléhají na to, že než roztaje teplotně izolující vrstva sněhu, bude už dávno léto a zimní teploty se stanou dávnou minulostí. Na druhou stranu je možné, že druhy sněhových polí dokážou jen velmi omezeně vzdorovat tlaku okolních druhů a pod ochranu dlouho ležícího sněhu se utíkají schovat před kompetičně zdatnějšími (především travinnými) druhy.

Pokud chceme najít odpověď, čím jsou determinována rostlinná společenstva především v okrajových částech sněhového pole, musíme se zaměřit na klíčení a růst semenáčků příslušných druhů rostlin i jejich hustotu a přežívání. Právě tyto parametry byly studovány v severovýchodních Rakouských Alpách. Z výsledků studie vyplývá, že v prostorové distribuci druhů vázaných na sněhová pole hrají hlavní úlohu abiotické podmínky. Především se jedná o vlhkost, dobu odtání sněhové pokrývky a vystavení nízkým teplotám (mrazu). S narůstající hustotou společenstva a přibývajícími kompetičně silnějšími druhy, tj. směrem k okraji sněhového pole, však navíc dochází ke snižování úspěšnosti klíčení a přežívání druhů vázaných na sněhová pole. Kompetičně slabší druhy se v okrajových částech sněhových polí obtížněji prosazují. Tento výsledek má ještě další důsledky v souvislosti s možnými změnami klimatu. Při nich by pravděpodobně vlivem zvýšené průměrné teploty docházelo ke ztenčení sněhové pokrývky a jejímu dřívějšímu odtání. Nedostatečně vysoká sněhová pokrývka by zvyšovala riziko poškození mrazem nadzemních orgánů rostlin a promrzání půdy během zimního období. Přitom je nutné si připomenout, že rostliny sněhových polí nejsou adaptovány na mráz a nejsou schopny se přizpůsobit ani prodlužující se vegetační sezoně svými růstovými parametry. Specializovaná společenstva sněhových polí tak zřejmě budou pod vlivem klimatických změn čelit kombinovanému vlivu změněných podmínek prostředí a zároveň kompetice druhů z okolních společenstev. (Perspect. Plant. Ecol. 13, 15–26, 2011)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Botanika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Miroslav Zeidler

RNDr. Miroslav Zeidler, Ph.D., (*1970) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Na katedře ekologie a životního prostředí této fakulty se zabývá ekologií horských ekosystémů.

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...