Jak žili pravakokrti?

Vakokrt (rod Notoryctes s dvěma recentními druhy N. typhlops a N. caurinus, česky v. písečný a západní) je jeden z nejspecializovanějších vačnatců. Při hledání potravy, složené převážně z bezobratlých živočichů, prohrabává australské pouště nebo jiné podobně propustné zeminy. K tomuto účelu je vybaven rohovitou destičkou na čumáku, velkými drápy na předních končetinách a válcovitým tělem, přičemž boltce a zrak se mu výrazně redukovaly. Zlatavou lesklou srstí se silně podobá africkým zlatokrtům, kteří jsou příbuzní třeba slonů nebo hrabáčů. Vakokrt je patrně zcela přeměněný dravý kunovec nebo bandikut. Další zvláštností jsou jeho stoličky ve tvaru V (tzv. zalambdodotní stoličky), které u savců můžeme najít ještě třeba u zlatokrtů a bodlínů (oba jsou vzdálení příbuzní slonů), štětinatců (příbuzní našim ježkům, krtkům a rejskům) a u dalších vzájemně nepříbuzných vymřelých savců (např. Apternodontidae z blízkosti rejsků nebo vačnatý Necrolestes). Když si vyhodnotíme způsob života savců s tímto chrupem a třeba vegetační a klimatické podmínky na fosilních lokalitách s nálezy nejstarších vakokrtů, zdá se, že vakokrti původně obývali pralesní biotopy, kde norovali v hrabance, než byli donuceni kvůli dlouhodobějšímu vysoušení australského kontinentu k životu v pouštních podmínkách (doi: 10.1098/rspb.2010.1943, 2010).