Naši šneci v době ledové

Zajímavou metodou, která pomohla poodhalit paměť naší krajiny, je srovnávání životních podmínek glaciálních plžů s jejich dnešními biotopy. Jejich vápenné schránky se výborně fosilizují ve spraši, které bylo u nás díky pleistocenním větrům, vanoucím mezi dvěma ledovcovými štíty, uloženo dostatek. Pouze velmi málo druhů plžů se však přizpůsobilo raně holocenním klimatickým změnám, a tak lze jen obtížně odhadovat, v jakých podmínkách vlastně žili. Pověstná šnečí rychlost se jim stala osudnou. Pro domácí pleistocenní analogii se tak musí do zahraničí, konkrétně na Altaj. Tam se podařilo najít sedm z osmi plně glaciálních středoevropských druhů plžů v prostředí, jemuž nedominovala suchá otevřená step. To je oproti dřívějším předpokladům poměrně překvapivé, nicméně tuto hypotézu potvrzují i jiné novější práce. Krajinu tak kromě stepních společenstev dotvářela relativně pestrá mozaika křovinné vegetace, nevelkých mokřadů a v příznivém mezoklimatu dokonce les. Kdo by si proto chtěl zkusit, jak se u nás žilo před 20 000 lety, nechť se vydá na jižní Sibiř. Šťastnou cestu! (J. Biogeography 37, 1450–1462, 2010)