Jeden za všechny, všichni za Pauliho!

„Jeden za všechny, všichni za Pauliho !“ – tak zní heslo kvarků, které dotyční sdělili malé Alence, když se zatoulala tentokrát nikoli do říše divů ani do říše za zrcadlem, nýbrž do říše kvant. A věřte, že se jedná o opravdu záhadnou zemi oplývající tajemnými místy a podivnými obyvateli. Zajímá vás, co všechno tu Alenka viděla? Navštívila třeba Heisenbergovu banku, kde si virtuální částice půjčují energii – ovšem věřte nevěřte, čím větší půjčka, tím kratší doba splácení! Nebo Ústav mechaniky, kde se potkala se dvěma přáteli – Kvantovým mechanikem a jeho hostem Klasickým mechanikem, kteří ji seznámili s interferenčním jevem. A nesmíme opomenout ani Kodaňskou školu či Fermiho-Boseho akademii pro elektrony a fotony, kde v době odpočinku zlomyslné fotony shazují podřimující elektrony z patrových paland do nižších energetických stavů. Ovšem nejtajemnějším místem, kde se i Alence málem začala strachy třást kolena, bylo jistě sídlo rodiny nukleonů v jádře atomu – pochmurný Rutherfordštejn…

Kniha Roberta Gilmora patří zcela jistě mezi nejoriginálnější popularizační knihy o částicové fyzice. Trochu připomíná příhody pana Tompkinse od George Gamowa. Autor čtenáři nepředkládá systematický a ucelený výklad kvantového světa. Prostřednictvím malé Alenky ho pomocí fantastických ilustrativních příkladů seznamuje s jevy a principy platnými v kvantovém světě. Ortodoxnímu kvantovému fyzikovi Robert Gilmore: Alenka v říši kvant (Alegorie kvantové fyziky) Paseka, Praha 2007, 184 stran by snad mohlo vadit, že elektrony jsou zpodobněny jako malí kulatí panáčci a atomové jádro jako starý hrad, pro pochopení mnoha věcí je však tento přístup přínosný. Autor se nezaměřuje na otázku, „co“ jsou částice, interakce apod. (což by byla velmi záludná otázka i pro kvantového fyzika), ale „jaké“ jsou částice, „jak“ se chovají a „jaké“ principy platí v kvantovém světě. Čtenář si tak neodnáší poznatky o systematickém dělení částic ani o fyzikálních a matematických vzorcích, ale získává jakýsi náhled na povahu mikrosvěta jako takovou.

Vlaky přepravující fotony z jednoho nádraží na druhé během okamžiku, pán dobývající se domů skrze zamčené dveře, maškarní bál, kde se skupiny kvarků převlékají za hadrony… Ovšem k tomu nejpozoruhodnějšímu jistě patřila antizelená, antičervená a antimodrá barva některých kvarků – barvy, které Alenka nikdy dříve neviděla (a jak podotýká autor, neuvidí je ani čtenáři, neboť kniha má černobílé ilustrace). Chcete vědět, co je to za barvy? Přečtěte si knihu „Alenka v říši kvant“ a možná se dozvíte odpověď. Anebo vás napadne spousta dalších otázek? Ovšem pozor – s těmi zacházejte obezřetně! Alenka se také hodně ptala… Buďte při svém tázání opatrní, aby se i za vámi náhle neobjevil obrovský, hrozivě vyhlížející foton s černými brýlemi, který vás upozorní, že tu „někdo položil otázky, které nukleony nerady slyší“, a že „jisté částice si s vámi přejí velmi vážně promluvit“.