Co léčí depresi?

Depresivní poruchou trpí přibližně 6 % obyvatel světa. Je-li mírná, pomáhá psychoterapie podobně jako léky. Závažnější onemocnění se zpravidla léčí hlavně antidepresivy, která vedou k terapeutickému efektu teprve v průběhu deseti, většinou však až po dvaceti dnech. Toto čekání na úlevu je obdobím velkého utrpení nejen pro nemocného, ale i pro jeho blízké.

Za objev hlavní skupiny antidepresiv vděčíme švýcarskému psychiatrovi Rolandu Kuhnovi, který si všiml antidepresivního účinku psychofarmaka, které bylo původně vyvíjeno pro léčbu schizofrenie. Teprve potom farmakologové a neurofyziologové zkoumali, jakým mechanismem k terapeutickému účinku dochází. Výsledkem dlouholeté práce bylo překvapující zjištění, že pacientovi se uleví jen tehdy, jestliže se v průběhu onoho poměrně dlouhého čekání zvýší produkce a uvolňování nervového růstového faktoru BDNF (brain derived neurotrophic factor) a upraví se morfologické změny na mozku, které byly prokázány při tomto onemocnění. Mozek se doslova zahojí a doroste tam to, co chybělo.

Před pěti lety nás čekalo další překvapení, když se ukázalo, že deprese prakticky odezní po intravenózní infuzi celkového anestetika ketaminu. Jde o narkotikum, které se používá v chirurgii, chirurgové ho však nemají moc rádi, protože vyvolává zvláštní zrakové halucinace. Pro léčbu deprese stačí nižší dávky, které ještě bezvědomí nevyvolají. Depresivní porucha však nebývá definitivně vyléčena, protože se její příznaky během dalších dvou týdnů zpravidla vrátí. Prakticky se tohoto poznatku od té doby nevyužívá často, protože infuze nelze aplikovat ambulantně a musí při nich být anesteziolog.

Vědci tak stáli před záhadou, jak je možné, že k účinku dochází tak rychle, když je třeba vyhojit organické poškození mozku. 15. června 2011 uveřejnil časopis Nature (doi: 10.1038/nature10130) práci týmu Anity F. Autry z Texaské univerzity v Dallasu, která vrací do hry růstový faktor BDNF. V modelu deprese u laboratorních myší ukázali, že účinek ketaminu – stejně jako jiných antagonistů receptorů n-metyl-D-aspartátu – spočívá v co nejrychlejší syntéze nervového růstového faktoru BDNF. Odhalili i mechanismus, kterým se tato syntéza realizuje. Ketamin zabrzdí aktivaci faktoru eEF2 (eucaryotic elongation factor 2), což způsobí snížení jeho fosforylace a urychlí se translace BDNF. Znalost mechanismu, kterým k tomu dochází, může přispět k vývoji nových rychle působících antidepresiv, která se nebudou muset podávat v nitrožilních infuzích.

Myslím, že tato práce má velký význam z hlediska vědeckého poznání mozku. Ukazuje, jak přímo zázračně rychle je mozek schopen měnit svou organickou strukturu.¹⁾ Tomu zázraku se říká plasticita.