Vyhubení gueréz šimpanzi

Schopnost vyhubit setrvalým lovem jiný živočišný druh je tradičně považována za něco, co je vlastní pouze člověku. Nyní bylo zjištěno, že to nemusí být tak docela pravda. Mezinárodní tým primatologů působící v Ugandském národním parku Kibale na lokalitě Ngogo, publikoval studii, která popisuje dlouhodobou populační dynamiku místních druhů primátů. Ukázalo se, že od roku 1975 došlo v Ngogo k zásadním změnám populační početnosti šimpanzů a jejich nejběžnější kořisti, gueréz červených (Procolobus rufomitratus tephrosceles). Jistého úbytku gueréz si vědci všimli již v devadesátých  letech minulého století,ale teprve aktuální studie ukázala, jak významně se početní zastoupení jednotlivých druhů změnilo. Zatímco populace gueréz červených byla zdecimována na méně než deset procent stavu před sčítáním, zdejší populace šimpanzů narostla o více než polovinu a nyní představuje vůbec největší známou šimpanzí komunitu (146 jedinců; což je víc, než kolik obvykle čítají komunity některých lovecko-sběračských etnik).

Zdá se, že faktory jako jsou nemoci, změny životního prostředí, predace ze strany orlů korunkatých či konkurence ostatních listožravých opic (kočkodanů či mangabejů), nehrajív úbytku gueréz významnou roli. Hlavní příčinou jsou skutečně lovící tlupy šimpanzů. Ty se navíc zaměřují na mladé a dospívající guerézy, tedy jedince, kteří se doposud nereprodukovali. Jde o vůbec první zaznamenanou situaci, kdy predace ze strany jednoho druhu primáta zjevně způsobuje populační pokles druhého. Studie je rovněž dobrou ilustrací známého faktu, že pro efektivní ochranu ohroženého druhu je často zapotřebí víc, než jej pouze uchránit před lidským vlivem. Guerézy červené byly již vyhubeny na celém území Ugandy, s výjimkou národního parku Kibale. Tato skutečnost byla vždy dávána za vinu lidské činnosti. Nicméně situace v národního parku, naznačuje, že šimpanzi se na vyhubení gueréz mohli významným způsobem podílet.

Lidé tedy přišli o další ze svých domněle unikátních „dovedností“. Vedle výroby komplexních nástrojů, kooperativního lovu, medicíny, ritualizovaného chování, politického pletichaření či genocid nyní také schopnost vyhubit jiný živočišný druh (a to nikoli v důsledku kompetice, ale selektivního lovu za účelem zpestření jídelníčku). Možná je na čase poopravit obecně přijímanou představu šimpanzů jako specializovaných konzumentů lesních plodů. Šimpanzi jsou, tak jako my lidé, skuteční všežravci a zdatní lovci. V jistém ohledu dokonce sdílejí s lidmi i dělbu práce. Lovícími šimpanzi jsou v 98 % případů dospělí či dospívající samci. Zabitá gueréza pro ně představuje nejen delikatesu, ale také trofej. Otázka, jak významnou roli hraje lov a masitá strava v životě druhého z našich nejbližších příbuzných, bonoba, však zůstává stále otevřená. (American Journal of Primatology 73, 1–15, 2011)