Propletenec v rostlinné buňce

V posledním desetiletí si zvykáme, že „erbovní organely“ rostlinných buněk, plastidy (např. fotosyntetizující chloroplasty), nejsou hladké bochníčky z učebnic, ale mohou vysunovat a zase zatahovat stromuly – trubicovité výběžky vyplněné stromatem, základní hmotou plastidů (Vesmír 87, 9, 2008/1). Ukazuje se, že stromuly mohou mít plastidy ve všech typech buněk. Stromuly se dokonce mohou podobat síti endoplazmatického retikula, nejhojnějšího systému vnitrobuněčných membrán. O jejich funkcích se vedou letité diskuse. Simultánní vizualizace plastidových stromulů a endoplazmatického retikula v buňkách huseníčku a tabáku pomocí fluorescence navozené za živa genovou manipulací nyní ukázala, že stromuly rostou, větví se a zatahují v těsném prostorovém a časovém spojení s tubulárními (trubicovitými) útvary endoplazmatického retikula, mohou být s nimi doslova propletené. Mezi membránami zřejmě vznikají četné kontakty, a mezi oběma systémy tedy může docházet k výměně metabolitů. (Připomeňme, že endoplazmatické retikulum propojuje jednotlivé rostlinné buňky skrze plasmodesmy v buněčných stěnách, a tak přispívá k „nadbuněčnému“ charakteru rostlin.) Možná že rozhodující roli ve tvarování endoplazmatického retikula i stromulů hraje další buněčný systém – cytoskelet, konkrétně aktinová vlákna. (Plant Physiology 155, 1667–1677, 2011)