Pozor na nudu, může zabíjet!

Nudíte se často? Dokonce tak, že se „nudíte k smrti“? V tom případě byste se nad sebou měli zamyslet. „Smrtelná nuda“ nemusí být jen frází. Tento stav vaší mysli může odrážet skutečnou souvislost mezi nudou a předčasnou smrtí. Epidemiologické studie posledních let naznačují, že čím víc se člověk nudí, tím větší je pravděpodobnost, že zemře předčasně (Journal of Psychology 143, 493, 2009/5). Nuda je přechodný duševní stav, v němž člověk projevuje absolutní nedostatek zájmu o své obvyklé denní aktivity. I když by se rád v nějaké aktivitě angažoval, nedokáže se pro žádnou nadchnout ani v ní pokračovat. Do stavu nudy se může člověk dostat několika způsoby. Třeba tak, že je nucen se věnovat činnosti, kterou nemá rád a je mu bráněno věnovat se něčemu, čemu by se věnovat chtěl. Často však pocit nudy vzniká i bez zjevného důvodu a v tomto stavu není člověk sám od sebe schopen se angažovat v žádné činnosti. Na tento nevynucený stav nudy pohlíží soudobá psychologie jako na jistou poruchu pozornosti, spojenou se sklonem k depresím (CNS Spectrum 5, 24, 2000/8). Právě depresivní nálada je často spojována s nudou. Sklon k nudě je individuální záležitostí každého člověka. Někdo se nudí často a dokonce rád, jiný se nenudí téměř nikdy. Sklon k nudě lze dokonce měřit pomocí dotazníkové škály Boredom Proneness Scale, která byla vypracována R. Farmerem a N. D. Sudbergem v roce 1986 pro možnost kvantifikace nudy. Dotazník obsahuje 28 otázek, na něž člověk odpovídá pomocí sedmistupňové škály (Journal of Personality Assessment 50, 4, 1986/1). Výsledkem je míra vaší nudy. Dvě třetiny populace mají skóre mezi 81 až 117. Chcete-li zjistit míru své nudy, tabulku pro snadný výpočet skóre najdete na internetové adrese www.docstoc.com/docs/17768933/Boredom-Proneness-Scale-%28BPS%29

Výzkum nudy se stává častou náplní mnoha univerzitních pracovišť, protože nuda a nezájem získává ve vyspělých zemích světa pomalu ale jistě charakter epidemie a lze o ní mluvit jako o civilizační nemoci. V letech 1985–1988 prováděli takový výzkum pracovníci Katedry epidemiologie a veřejného zdraví University College v Londýně. Pomocí dotazníku tehdy vyzpovídali na 7 500 státních zaměstnanců ve věku 35 až 55 let a vypočítali u každého z nich skóre charakterizující jeho sklon k nudě. Respondenti měli mimo jiné odpovědět na otázku, zda se v předešlém měsíci v práci nudili. Výsledky ukázaly, že v práci se nudilo přinejmenším 10 % dotázaných a ženy se nudily téměř 2× tak častěji než muži. Po více než dvaceti letech se vědci rozhodli analyzovat tehdejší dotazníky a prozkoumat, kolik z původních respondentů je dodnes naživu. Přitom zjistili zajímavou věc. Ti, kdo se v dotazníku svěřili s tím, že se v životě nudí, se dnešního dne nedožili s pravděpodobností o 37 % vyšší než jejich aktivnější a nenudící se kolegové. Je tedy možné, že se skutečně „unudili k smrti“? Asi ano, ale nikoliv přímo. Vedoucí tohoto výzkumu, Annie Brittonová a Martin Shipley se domnívají, že důvod je nepřímý. Lidé trpící nudou se necítí v životě spokojení, a proto si mnohem snadněji osvojují nezdravé návyky jako je kouření, pití alkoholu, patologické hráčství a drogy. Není proto divu, že umírají dříve (International Journal of Epidemiology, doi: 10.1093/ije/dyp404).