Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Th-In-K SCIENCE

46. Academia film Olomouc - Chemie všude kolem nás
 |  9. 6. 2011
 |  Vesmír 90, 368, 2011/6

Rok 2011 vyhlásilo UNESCO Mezinárodním rokem chemie. Nejspíš proto byla chemie hlavním tématem 46. ročníku nejstaršího českého filmového festivalu populárně-vědeckého dokumentárního filmu, který se konal 12.–17. dubna 2011 v Olomouci.

Chemické festivalové střepiny

Za festivalový úvodník do světa chemie můžeme považovat britský seriál Chemistry: A Volatile History (Chemie: Těkavá historie, BBC). Profesor teoretické fyziky Jim Al-Khalili provází třemi díly srozumitelně, poutavě, a navíc se strhujícím nadšením. Začíná objevováním prvků (Discovering the Elements), pokračuje sestavováním Mendělejevovy periodické tabulky (The Order of Elements) a vrcholí vznikem umělých prvků (The Power of the Elements). Nemá cenu líčit tři hodinové dokumenty, jen si dovolím doporučit české veřejnoprávní televizi, aby snímky zařadila do svého vysílání.

Chemie vězí za vším, zdaleka není jen špinavá a ničící (například dokumenty Chernobyl, a Nature History?, Houston We Have a Problem), ale také léčí či vysvětluje (třeba snímky Silent Longing, Science of the Soul, Můj pradědeček Čingischán), je k snědku (Alchemists at the Oven: Cuisine of the Future, Decoding Ferrán Adrià) nebo se „jen“ raduje z poznání (Chemistry Matters: The Life of a Chemist).

Pláč za český přírodovědný dokument

Letošní AFO hostilo Marthu Holmes, šéfproducentku britského seriálu Life. Vyprávěla, jak filmy vznikaly. Se zatajeným dechem sledujeme dokumenty z tohoto seriálu, neméně pak velikost a vybavení týmu, rozpočet a divácký dopad. Je to z jiného světa. Česká dolina dosáhne jen na drobné projekty podpořené bezmezným nadšením tvůrců (to však Britům také nechybí). O to víc se český (přírodovědný) dokument věnuje „měkčím“ vědám, více se v něm mluví, atributem vědy je bílý plášť, počítačový monitor s blikajícími záhadnými křivkami… Určitě jsou výjimky, vybavují se mi Kapitolky o havěti režiséra Josefa Dlouhého a biologů okolo Františka Weydy. Zaslechl jsem o tlaku Evropské unie na omezení dotací pro filmaře. To je skvělá zpráva pro velké národy, ale špatná pro malé: dobře už bylo.

Cena časopisu Vesmír

Celým světem lomcují nejrůznější etnické nevraživosti a nesmiřitelné nenávisti. Česká republika není výjimkou. Když však zapátráme po genetických kořenech konkrétních lidí (a pátral po nich badatel z nejpovolanějších – forenzní genetik a genealog Daniel Vaněk, kterého čtenáři Vesmíru dobře znají, viz například Vesmír 90, 323, 2011/6 a Vesmír 90, 367, 2011/6), zjistíme, že neexistuje nic takového jako „český genetický profil“. Podobně tomu je i v jiných zemích, zvláště pak v Evropě. I když je rasismus odporný sám o sobě a vlastně není třeba používat vědecké nástroje k jeho diskreditaci, neuškodí dát jim slovo i na tomto poli. Současná věda – molekulární genetika – dokáže přinést jednoznačné důkazy o tom, odkud pocházíme, kdo byl mezi našimi předky a jak pestré a promíchané jsou genetické profily jednotlivých národů.

Právě tento přesah vědy do života společnosti je důvodem, proč jsme udělili Cenu časopisu Vesmír filmu Můj pradědeček Čingischán.

Více na www.afo.cz

OCENĚNÍ 46. ročníku AFO

  • Cena AFO za přínos popularizaci vědy: profesor MUDr. Cyril Höschl, DrSc.
  • Cena za nejlepší český populárně-vědecký dokumentární film a cena diváků: Zachraňte Edwardse, režie Dagmar Smržová.
  • Cena za nejlepší světový populárně-vědecký dokumentární film: Plug & Pray: Of Computers and Other Human Being, režie Jens Schanze, Německo.
  • Cena časopisu Vesmír za nejlepší český populárně-vědecký film v oblasti přírodních věd: Můj pradědeček Čingischán, režie Pavla Frýdlová a Nenad Djapić.
  • Cena časopisu Dějiny a současnost za nejlepší český populárně-vědecký dokumentární film v oblasti humanitních věd: Nikomu jsem neublížil, režie Pavel Křemen.
  • Cena studentské poroty: Chernobyl, a Nature History?, režie Luc Riolon, Francie.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Nad filmem

O autorovi

Stanislav Vaněk

RNDr. Stanislav Vaněk (*1952) vystudoval biologii na PřF UK v Praze, krátce pracoval v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, v časopise Živa a v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Deset let se v oddělení klinické hematologie 2. FN v Praze zabýval imunologií a zejména průtokovou cytometrií. K zájmům patří fotografie (absolvoval Institut výtvarné fotografie a Pražskou fotografickou školu) a horolezectví.
Vaněk Stanislav

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné