Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Vladimír Kubovčík: Základy ekologie – pre koho, pre koho nie?

Vesmír 90, 182, 2011/3
 |  5. 5. 2011
 |  Vesmír 90, 253, 2011/5

Recenzent s určitou hořkostí konstatuje, že nová učebnice ekologie (Townsend, Begon a Harper: Základy ekologie, UP Olomouc 2010) nesplňuje jeho očekávání, že se stane základní učebnicí ekologie pro vysokoškolské studenty.

V českém ekologickém žargonu populární „velký Begon“ čili kniha Ekologie: jedinci, populace, společenstva (Vydavatelství UP Olomouc, 1997) znamenal zásadní přelom v dosavadním přístupu k výuce ekologie na našich vysokých školách a již několik let je beznadějně rozebrán. V této situaci nás v roce 2007 kontaktovala ředitelka vydavatelství UP s dotazem, zda bychom souhlasili s překladem další, v pořadí již 4. edice této knihy, ke kterému nám vydavatelství Blackwell poskytlo svolení. Protože se za posledních 10 let, které uplynuly od českého vydání Begonovy Ekologie, objevila na trhu řada dalších učebnic ekologie, které se zdály být vhodnějším učebním textem, podnikli jsme inspekční cestu po českých univerzitách s cílem zjistit, podle jaké (či jakých) učebnic se vyučují základy ekologie. Bez výjimky se kolegyně a kolegové z MU Brno, UK Praha a JU v Českých Budějovicích přiklonili k názoru, že nejpoužívanějším a nejvhodnějším učebním textem pro studenty jsou Essentials of Ecology čili zmenšená a pro pedagogické účely upravená verze „velkého Begona“. Podle dosavadních zkušeností většiny kolegů tato původní velká verze představuje ucelené kompendium, které se pro výuku základů ekologie nehodí, naopak je nepostradatelnou příručkou pro doktorandy či profesionální ekology.

Nejednou vyvstala otázka, zda je vůbec nutné mít učebnici ekologie v češtině. Na většině univerzit je dnes kladen důraz na znalost anglického jazyka a studium originální literatury by pro studenty mělo být povinnou motivací. Převážil pragmatický názor, že učebnice či jakýkoliv jiný ekologický text v češtině bude přístupný nejen vysokoškolským studentům, ale také řadě dalších zájemců z jiných oborů a může přispět mimo jiné i k nápravě pojmu a náplně „ekologie“ mezi laickou veřejností.

V současné době jsou Základy ekologie používané pro výuku ekologie na univerzitách v Praze, Českých Budějovicích, Brně, Olomouci a Ostravě a na všech těchto pracovištích je tato učebnice považována za základní učební text. S koncepcí učebnice a především grafickým pojetím vyjádřili své uspokojení zatím všichni, koho jsme měli možnost se dotázat, ať již šlo o studenty či vyučující. Existují samozřejmě výjimky: na MZLU v Brně se například základy ekologie vyučují podle jiné, české učebnice a Základy ekologie jsou doporučené až pro studenty s opravdu hlubším zájmem o ekologii.

Zde možná bude onen zakopaný pes. Zatímco na přírodovědeckých fakultách Základy ekologie plně odpovídají svým zaměřením a náročností úrovni znalostí bakalářských studentů, na technických či zemědělských oborech je tato znalost nižší a studenti mají problém s pochopením textu. To ale není bohužel nedostatek recenzované knihy, ale nedostatek ve vzdělání příslušných jedinců, respektive v nárocích na ně při studiu kladených. Ilustrací může být například skutečnost, že některé pasáže textu této učebnice používáme na Přírodovědecké fakultě jako součást vstupních testů přijímacího řízení do bakalářského studia.

Je pravda, že ne každá učebnice ekologie musí být psána pro úroveň základních či středních škol, pokud bychom ale měli mezi základními, v anglosaském světě rozšířenými učebnicemi ekologie vybírat, tato patří k těm nejstravitelnějším. Text Základů ekologie očekává, že student již jakési základy má a na nich dále staví. Například recenzentem zmiňované vyžadované hluboké znalosti z dalších disciplín, zejména z numerického zpracování úloh dosahují ve skutečnosti nejvýše na úroveň znalostí logaritmu, střední chyby průměru (SE) a základních diferenciálních rovnic použitých při demonstraci Lotka-Volterrovských modelů (přičemž diferenciální rovnice této úrovně jsou středoškolskou látkou).

Nezbývá než konstatovat, že úroveň znalostí studentů je samozřejmě různá a rovněž tak je různé nastavení laťky pro zvládnutí přijímacích i závěrečných zkoušek na jednotlivých fakultách. Minimálně na výše zmíněných univerzitních pracovištích v ČR však platí, že základům ekologie učíme všichni víceméně stejně a na stejné nebo alespoň podobné úrovni, která odpovídá současným trendům znalosti v oboru ekologie. A to je určitě dobře.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

O autorovi

Martin Rulík

Doc. RNDr. Martin Rulík, Ph.D., (*1968) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. Na této fakultě se na katedře ekologie a životního prostředí zabývá mikrobiální ekologií tekoucích vod a jejich sedimentů.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné