Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Na koho naplivat

 |  5. 5. 2011
 |  Vesmír 90, 285, 2011/5

Dobré vychování velí chovat se ke všem lidem bez rozdílu zdvořile a neurážet je. To je jistě premisa chvályhodná a málokdo rozumný by s ní polemizoval. I v tomto ohledu, jako i mnoha jiných, používá naše kultura nereflektovaně dvojí metr. Je jistě dobře, že byl opuštěn přílišný europocentrismus, který popisuje jiné kultury jen jako konglomerát pověr, zaostalosti, špíny, špatného vychování, útlaku a zlovůle. Je to něco, co je lidem hluboce vrozené, ať se narodili tam nebo onde, a co se reflektuje a překonává jen velmi obtížně – buďme ovšem uklidněni vědomím, že i jiné společnosti měří tu naši metrem vlastním. Kulturní relativismus, který nechává každou z kultur vyjevit se jako samostatnou jednotku, již cizími měřítky hodnotit nelze, a chápe je všechny jako stejnocenné, vyhání při své aplikaci v praxi podivné květy. Napsat, že jsme viděli ve vesnici kmene Wubamba (název je vymyšlen) „chatrče“, může být brzy předmětem rozhořčené kritiky – mám v knihovně nedávnou práci jednoho amerického autora o Jungově cestě do východní Afriky, kde se výslovně píše, že neobsahuje žádné „ofenzivní termíny“ z koloniálních časů, jako např. native, tribe, hut, jungle. Rovněž místo starších slov Křovák (z Bushman – člověk z houštin) či Eskymák (z Eskimo – pojídač syrového masa) je politicky korektní používat jejich vlastní termíny San či Inuit. Že by někdo z těchto nevelkých národů uměl česky a mohl být pohoršen při čtení našich textů, je věru krajně nepravděpodobné. Zato je zcela v pořádku používat pro naše sousedy slova „Němci“ (namísto jejich vlastního sebeoznačení die Deutschen), termínu velmi urážlivého, neboť naznačuje, že jsou němí, tj. chybí jim základní atribut lišící lidi od zvířat – řeč, naopak takoví Slované znají slova. Co by se asi stalo, kdyby se jeden či několik Němců pro to urazili? – Nic. Neobstojí ani argument sjednocování názvů etnik se Západem – tam se jmenují zcela jinak, byť trochu korektněji. Jsou ovšem kultury, o nichž se negativně psát může – čínská a islámská. Tu se náhle přepne na europocentrismus jako řemen – podle denního tisku se zdá, že jejich činnost sestává převážně z toho, že pojídají psy, trýzní disidenty, znečišťují životní prostředí, popřípadě zotročují ženy, zalykají se náboženským fanatismem a žijí „ve středověku“ (že Tibet žije ve středověku mnohem více, je naopak v pořádku). Zde se může stavidlo nevole vůči „těm jiným“ vytáhnout a všem se uleví. Přitom speciálně studium čínské kultury lze dnes doporučit každému – nestane-li se nějaký div, dostane se Evropa tak během deseti let pod čínskou kuratelu. Také nám uniká, že oba tyto kulturní okruhy mají některé dovednosti a schopnosti, které jsme my sami ztratili – to se ovšem říkat „nesmí“.

Asi by se nás dotýkalo, kdybychom byli líčeni jako ti, kteří převážně utrácejí, co nevydělali, opíjejí se až ke zvracení a namísto vlastních dětí hýčkají psy. To je zhruba stejně „realistický“ pohled na západní kulturu a také bývá za jejími hranicemi občas rozšiřován. Naše vstřícnost vůči jiným kulturám je jaksi selektivní, „laskavě“ se chováme jen k těm zcela drobným, které nás nemohou nijak vážněji ohrozit a přerůst. Licoměrnost každé společnosti se projevuje na mnoha rovinách a první cestou k jejímu umenšení je reflexe vlastních činností, stejně bizarních jako činnosti fiktivního kmene Wubamba.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Kulturní a sociální antropologie
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...