Tři knihy

Pranostiky jsou bezesporu pozoruhodný folklorní fenomén lidové slovesnosti a lidové duchovní kultury. V naší literatuře se této žánrové oblasti dostává značné pozornosti. Připomeňme například „bestseller“ 17., 18. a 19. století Pranostyka Sedlská, neb Knížka o Povětří a Správě, kterak Spůsobnost Času přes celý rok přesvědčiti se může, pozdější práce národopisce Antonína Robka či dosud vycházející sbírky slovenské etnoložky Zuzany Profantové.

V plynutí času byly pranostiky totéž co bezpečí poznaného, azyl domova, vlídná informace a pevný záchytný bod v neznámém vesmírném prostoru lidského bytí. Je dobré, když nám plynoucí čas do cesty nestaví úskalí nepředvídatelných situací a neblahé stresující události. Když lze časem procházet jako důvěrně známou krajinou, od jedné křižovatky s rozcestníky a ukazateli ke křižovatce druhé, od výroční slavnosti k výroční slavnosti, od svátku k svátku, od výsevu ke žni, od vinobraní k vinobraní. V této pevné stavbě zkušeností, rituálů a zvyků, která tlumí úzkost a navozuje teplo a bezpečí z předvídatelného, má navíc každý krok svůj smysl: koncentruje úsilí, aby se zbytečně neproplýtvalo.

Je-li poznání pramenící ze zkušenosti zasazeno ve zvyk, přináší opakovaně ovoce. Tak se roční běh času z často nevyzpytatelného vrzajícího soukolí dostavující se budoucnosti měnil pranostikou v osvobozující, smysluplný chod života a práce.

Tento pomalý souvislý rytmus vždy navracel jitro zpět noci a spolehlivě řídil koloběh ročních období. Otupoval a zahříval bíle ztuhlé zimy až do červeného žáru bujného léta a vedl spolehlivě rolníka od orby a výsevu ke žním, nutil jej ukládat sklizeň do stodoly, zahánět stáda do chlévů, kontrolovat pomalé sládnoucí zrání ovoce, déšť, rosu, živé vody studánek i mládí a stáří člověka.

Tak mohli lidé řídit a zušlechťovat svůj život poznáváním existujícího řádu, od jednoho dne k druhému, z roku na rok, z otce na syna – od pokolení k pokolení. A tento řád dával po staletí přes význam věcí smysl životu, noci, hvězdám, smrti i Bohu.

• Autorem Eliášova pranostikonu je meteorolog Vladimír Vondráček, známý především z relací v Československé televizi. Desetitisíce povětrnostních analýz a předpovědí, které
• vypracoval od svého nástupu do Meteorologického ústavu v roce 1958, se zúročily v komentářích a vtipných glosách, jimiž jsou pranostiky provázeny.
• Kniha publicistky a fotografky Mirky Zemanové Na Hromnice o hodinu více je sbírka 1500 pranostik určených pro radost, poučení a k zamyšlení, zajímavá navíc grafikou, sazbou i autorčinými fotografiemi.
• Velká kniha českých pranostik Adély Müllerové upoutává již stylovým řešením obálky, za kterým ovšem pozadu nezůstává ani vytříbený výběr našich nejreprezentativnějších pranostik. S citem pro lidovou duchovní kulturu a s porozuměním pro nesporné folkloristické hodnoty těchto útvarů lidové slovesnosti jich vybrala více než dva tisíce.

Uvedené tři knihy jsou určeny všem náročným potomkům a dědicům těch, kteří před řadou generací pranostiky vytvořili, používali a dokázali je jako naše tradiční kulturní slovesné bohatství i uchovat.