Souvisí „nelétavost“ zemoleza s ostrovní izolací?

Novozélandští zemolezové (rod Mystacina) představují svébytnou linii letounů, která se kromě jiného vyznačuje omezenými létacími schopnostmi. Svou „nelétavostí“ se přidávají k řadě novozélandských nelétavých ptáků včetně papoušků nebo třeba dnes už vymřelých lelků. Nový Zéland byl donedávna prostý masožravých savců, takže nelétavost kombinovaná s naivitou takových zvířat byla povolená, v některých směrech dokonce užitečná. Ostrovní izolace je považována za důvod této nelétavosti. K potvrzení této příčinné souvislosti u zemolezů byl nedávno použit fosilní miocénní příbuzný zemolezů Icarops aenae. Například proto, že má velmi specifické osteologické znaky, které jsou u žijících zemolezů spojovány s pozemní aktivitou, takže byl pravděpodobně také pozemní. Žil ovšem na australském kontinentu v době, kdy se to tam hemžilo i mnoha pozemními savčími predátory. Po zhodnocení všech informací se zdá být pravděpodobné, že způsob života u zemolezů a jejich fosilních příbuzných byl poměrně vzácně realizovanou pozemní specializací letounů mimo ostrovní podmínky, snad související s jejich relativní všežravostí a energetickými úsporami (jako například u upíra) při omezení letových schopností. (BMC Evolutionary Biology 9, 169, 2009)