„O schizofrenii vzdělancově“

„Má-li člověk přeplout řeku, stačí si postavit vor nebo malý člun. Má-li se ale vydat na plavbu kolem světa, potřebuje pořádnou loď“. Tato slova napsal maďarský matematik Rényi o matematických teoriích a jejich aparátu; platí to ale i pro jazyk. Pro běžnou konverzaci stačí „SMS-kový“ jazyk bez háčků a čárek; možná se tu ani nemusí rozlišovat y-i, mě-mně, a podobně. Do takového jazyka by asi stěží Martin Hilský přeložil Shakespeara.

[…] Spisovný jazyk vytvářejí hlavně novináři a spisovatelé. Starší texty z doby obrození nám dnes znějí trochu komicky; ale počínaje Havlíčkem a Nerudou nám zní spisovná čeština přirozeně a můžeme jí číst dodnes. […] Ne pro každého Čecha, Moravana či Slezana je obecná čeština jeho rodným jazykem. Někde se ještě drží dialekt, nebo se mluví víceméně spisovně s nářečními prvky. […]

Snahy zjednodušit pravopis vedla také k dlouho připravované reformě v německy mluvících zemích; reforma ale byla přijata s rozpaky. Zredukoval se počet pravidel, ale vznikly podivné „perličky“ jako trojité „s“ nebo „f“: Schifffahrt (jízda lodí). Také rozdíl mezi hovorovým a spisovným jazykem není nic specifického pro češtinu – také v jiných evropských zemích ovládají spisovný jazyk obvykle jen středoškoláci.

Spisovný jazyk je jedna z mála věcí, která nás, Čechy, Moravany a Slezany spojuje. Dnes však mnozí lidé spisovnou normu nectí – dokonce ani jazykoví profesionálové. Můj synovec- lingvista mi píše obecnou češtinou bez diakritiky. Jako bychom se dobrovolně zřekli hodnot, které naši předkové v tvrdém zápase vybojovali.