mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Vesmír v mlze

 |  13. 1. 2011
 |  Vesmír 90, 3, 2011/1

Kdysi malba byla zobrazením výseku viděné skutečnosti, dnes je mi plocha plátna obrazem celého vesmíru.

Václav Boštík

Nedávno jsem byl e-mailem požádán, abych do jednoho časopisu odpověděl na anketní otázku „Jaký je váš vztah k vesmíru?“ Patnáct řádek mi na to dali! Kdyby šlo o Vesmír, asi bych je odkázal na naši redakci, ale oni měli zjevně na mysli vesmír, ten s malým v. Vztah k němu na patnáct řádek.

Rozvažoval jsem, jak se vykroutit, ale náhodou (náhodou?) právě týž den, co přišel dotyčný e-mail, jsem se ocitl na výstavě známého českého malíře Václava Boštíka v Galerii hlavního města Prahy.1) Náhoda nenáhoda, tak to mnohdy bývá: Boštík byl totiž malíř, jehož pozdním, ale neodbytným životním tématem byl právě vesmír. Ten je u něj přítomen často či skoro vždy více či méně nepřímo, v podobě rozmanitých mlhovin, spirál,zkřivených prostorů, rozmlžených kruhů a kružnic, jejichž okolí se ztrácí v rozmazaném nekonečnu. Jiří Fiala to přirovnával k „implikátnímu řádu“, o němž psal a učil fyzik David Bohm.2)

Ovšem jedno z posledních velkých Boštíkových pláten nese přímo název „Vesmír“ (viz obr. na protější straně dole). Mlhavý narůžovělý kruh na stejně mlhavém, bledě zeleno-modrém světlém pozadí a v samém středu kruhu ještě mlhavější, jen nepatrně světlejší bod. Jako by tu byl kruh pro bod a bod pro kruh. Sám Boštík píše: „Obraz vesmíru – mám na mysli spíše jeho výklad, než jen popis hmotného vesmíru –, jejž si evropské společenství kdysi postupně vytvořilo, je už po staletí deformován a rozkládán.Jsme dnes v situaci, kdy je třeba se pokusit o řešení, které by lépe odpovídalo skutečnosti než předchozí.“3) A ještě něco: „Vesmírné dění se mi jeví jako proces uskutečňování a my máme možnost podílet se na tomto procesu svým vlastním sebeutvářením a sebeuskutečňováním.“4)

Dění, uskutečňování, sebeutváření, sebeuskutečňování – ani jedno slovo nenaznačuje něco dokonavého. Vesmír se děje a my se dějeme s ním a vůbec ne jako nějací nepatrní mravenečci, jak si leckdo tu a tam posteskne. Možná to zní nadneseně, ba i rouhavě (ovšem fyzikálně to také nemíním), když řeknu, že jsme svým dílem a svým způsobem i spolutvůrci vesmíru. Takový nepatrně světlejší uprostřed mlhavého kruhu bod.

Jen se na něj soustřeďte, myslím to teď doslova: fixujte svůj pohled z blízka na světlý bod ve středu kruhu a nedovolte svým očím sakadicky těkat po obraze. Pokud vydržíte asi půl minuty, stane se pozoruhodná věc: onen narůžovělý kruh pojednou zmizí! (Jde o známý percepční jev, který objevil švýcarský lékař a filosof Ignaz Paul Vital Troxler začátkem 19. století.5) Fyziologové znají příčinu toho jevu, já to však uvádím s jiným záměrem: jako podobenství toho, že při přehnaném soustředění na člověka se nám může ztratit vesmír. K tomu lze pak už jen dodat, že při přehnaném soustředění na vesmír se nám může ztratit člověk.

Znovu a znovu si prohlížím Boštíkův Vesmír. Čeho si jistě každý všimne (není k tomu již potřeba manipulovat s vlastnímpohledem), je ona již zmíněná mlhavost, rozmlženost, rozmazanosttvarů a neurčitost prolínajících se barev (platí to o většiněpozdních Boštíkových děl). V jakém smyslu má právě toto něcosdělovat o vesmíru? Kde jsou planety, komety, hvězdy, galaxie,shluky galaxií, černé díry? Páni je snědli! (Pardon, to mi jen takvyklouzlo.) Ale něco na tom je: proč si máme myslet, že jedinýzpůsob, jak světu rozumět, je rozkládat jej, přesně pojmenovávat,řádně klasifikovat? Cožpak ona mlhavost a neurčitost není něčím daleko prvotnějším než veškeré naše pojmy a kategorie? A není dodnes mezi nimi a za nimi? Cožpak není permanentně přítomná i v našem všedním životě?

Konečně je tu ten kruh. Jen ten může být od svého středu ve všech směrech stejně vzdálen, žádná mlhavost na tom nic nezmění. Karel Srp, autor Boštíkovy výstavy poznamenává, že tento malíř „nevnímal kruh jako lineární geometrický obrazec, ale jako prostor, který vytvářel bez použití linie, pouze soustřeďováním barvy, ocitající se na pokraji hmoty a světla.“6) Hledím na obraz a představuji si, že stojím v otevřené krajině v husté mlze a rozhlížím se kolem sebe. Chci dohlédnout k tušenému obzoru, avšak ve všech směrech můj pohled zaniká v neproniknutelném nakupení světlé tmy. Tak je tomu i s naším věděním, se světem, s celým vesmírem.

Poznámky

1) Výstava skončila 9. ledna 2011. Václav Boštík (1903–2005) je znám i starším čtenářům Vesmíru (velké V), psal o něm Jiří Fiala (Vesmír 70, 118, 1991/2 a Vesmír 84, 735, 2005/12).

2) Srov. Z. Neubauer a J. Fiala: Implikátní a explikátní řád živé skutečnosti; Skriptum přednášek, záv. pob. ČSVTS při Fyziologickém ústavu ČSAV, Praha 1986, a D. Bohm: Rozvíjení významu. Víkendový dialog s Davidem Bohmem. Unitaria, Praha 1992.

3) Citát je převzat z katalogu výstavy Václav Boštík 1913...2005, vyd. Galerie Sklenář, Praha 2010, sestavil K. Srp (viz obr.).

4) Citát (stejně jako motto) je převzat ze stati A. Paříka z r. 2005 (www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/2005/11/bostik).

5) Viz Wikipedia: Troxler‘s fading. S týmž jevem se lze setkat i u mnoha jiných Boštíkových obrazů.

6) Citovaný katalog, s. 6.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Kognitivní vědy
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...