Kanibalismus jako past na pulce invazních ropuch

Austrálie je sužována biologickými invazemi, či spíše důsledky záměrných introdukcí nepůvodních druhů, jako žádný jiný kontinent. Mezi známé zavlečené druhy patří především zvířata domácí, užitková a lovná, která přivezli osadnícis cílem připodobnit Austrálii svému původnímu domovu. Do trochu jiné kategorie zavlečených druhů spadá ropucha obrovská (Bufo marinus), zvíře spíše exotické a bizarní, pocházející ze Střední a Jižní Ameriky. Do Austrálie byla dovezena, aby zde hubila brouka druhu Dermolepida albohirtum, který škodí cukrové třtině. Její vypouštění na plantáže začalo roku 1935 na několika místech v Queenslandu. Dnes obývá ropucha obrovská v Austrálii nepůvodní areál o rozloze více než milion kilometrů čtverečních a má nezanedbatelný negativní vliv na původní faunu. Týmu batrachologů z univerzity v Sydney se nyní podařilo odhalit možnou Achillovu patu ropuchy obrovské. Tou by mohly být silné sklony ke kanibalismu, jež projevuje v několika životních stadiích od drobných pulců po mladé dospělce.

Pulci většiny druhů žab jsou příležitostnými predátory a kanibalismus je u nich relativně běžným jevem zejména tehdy, když se vyvíjejí v nestálých vodních plochách. Jak se postupně zmenšuje jejich životní prostor, vyostřuje se kompetice. V takových podmínkách mohou jedinci stejného druhu tvořit významnou složku potravy. Přesto se má za to, že takový kanibalismus není cílený. Pulci jednoduše pozřou vše, co jim jejich vlastní velikost pozřít dovolí, a to v situaci, kdy kanibalismus je jedinou možností jak přežít a dokončit vývojový cyklus. Tento takzvaný pasivní kanibalismus, který byl popsán u řady žabích druhů včetně skokana zeleného a skřehotavého, se však nezdá být případem ropuchy obrovské, která je podle pokusů v terénu i v laboratoři aktivním kanibalem. Pulci ropuchy obrovské aktivně vyhledávají jako zdroj potravy jedince svého druhu. Jejich kořistí se stávají především vejce v pozdní fázi embryonálního vývoje, ke kterým je přitahují vejci uvolňované chemické látky. Tyto látky, jejichž přesná chemická povaha není známa, působí na pulce jako silný atraktant a vejce je uvolňují do vody v období krátce před svým vylíhnutím. Pulci původních druhů žab přitom nejsou přitahováni vejci ropuchy obrovské a pulci ropuch cíleně nevyhledávají vejce původních druhů. Jde patrně o důsledek toho, že australské a neotropické druhy jsou si fylogeneticky nesmírně vzdálené a povaha jejich chemické komunikace se proto fundamentálně liší.

Specializovaný kanibalismus pulců má pro reprodukční ekologii ropuch obrovských řadu důsledků. Praktické využití tohoto objevu se nabízí v oblasti ochrany přírody. Ropuší vejce by mohla být použita jako návnada v pastech sloužících k selektivnímu odstranění pulců z vodních ploch, aniž by přitom byla napáchána škoda na původních druzích obojživelníků. Následující výzkum by měl vést ke zdokonalení užívaných pastí a k určení chemického složení atraktantu ve vejcích, aby jej bylo možné syntetizovat. Průmyslově vyráběné feromony jsou využívány k odchytu některých druhů hmyzích škůdců a kanibalské sklony ropuchy obrovské by se daly použít podobným způsobem. Tento objev tak předznamenává užití nové, vysoce efektivní a vůči původní fauně šetrné metody boje proti invaznímu druhu obratlovce, která těží ze specificity jeho vnitrodruhové chemické komunikace. (Oikos 000: 001–006, 2010)