Aktuální číslo:

2018/12

Téma měsíce:

Jednotky SI

Leviatan Melvillův – příliš zubatý vorvaň

 |  9. 9. 2010
 |  Vesmír 89, 506, 2010/9

Vorvani jako skupina prodělali v třetihorách zajímavou radiaci, jejímž pouhým zlomkem jsou dnešní malí vorvani označovaní jako kogie a mnohem větší vorvaň. Přestože už se toho o evoluci vorvaňů ví poměrně hodně, například to, že ztráta zubů v horní čelisti u žijících zástupců je až druhotnou záležitostí, pořád je co objevovat. Aktuálně byl popsán nový rod vymřelého vorvaně, který v mnoha ohledech překonal objevy posledních let. Byl pojmenován po biblické mořské obludě a také po americkém spisovateli Hermanu Melvillovi jako Leviathan melvillei. H. Melvill si to jistě zaslouží, protože jeho kniha Moby Dick (v češtině „Bílá velryba“) byla a stále zůstává ve své podstatě učebnicí cetologie. Taktéž leviatan se zdá být vhodně zvolené pojmenování, protože šlo zřejmě nejen o zvíře značně velké, ale také pořádně dravé – celkově tedy až obludné. Z tohoto vorvaně se podařilo nalézt takřka celou lebku o délce tří metrů a šířce téměř dvou metrů, čímž by sice s odhadnutými 14–18 metry nepřekonal velikost současného vorvaně, měl však oproti němu obří zuby, navíc ukotvené v obou čelistech (vorvaň má zuby jen na dolní čelisti). Zuby leviatana byly delší než 36 cm, zatímco nejdelší zdokumentovaný vorvaní zub má „pouhých“ 25 cm. Leviatan měl lebku velice podobnou dnešním kosatkám, ovšem zhruba třikrát větší, a je vysoce pravděpodobné, že lovil i stejným způsobem. Své kořisti patrně vytrhával kusy masa z těla, takže byl oproti současnému vorvaňovi určitě dynamičtějším lovcem. Vorvaň si totiž svou potravu zuby spíše pouze přidržuje a nakonec ji vcucne tlamou.

Autoři popisu předpokládají, že leviatan lovil před 12–13 miliony let (střední miocén) v oblasti dnešního Peru středně velké (7–10metrové) plejtváky. Z hlediska fosilních nálezů  mořských savců a ptáků je Peru zemí zaslíbenou, neboť z tamějších mladších pliocénních vrstev pocházejí nálezy vyloženě bizarních savců, třeba mořských lenochodů (Thalassocnus) či kytovců vybavených kly (Odobenocetops). Na závěr dodejme, že pokud bychom se vrátili v čase, nemohli bychom, navzdory bombastickým novinovým prohlášením, pozorovat lov největších plejtváků stádem „nejdravějších“ vorvaňů všech dob, protože plejtváci narostli do dnešní velikosti plejtváka obrovského až v pozdější době. (Nature 466, 105–108, 2010)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Poprask kolem dvojčat, prvních dětí s editovaným genomem

Poprask kolem dvojčat, prvních dětí s editovaným genomem

Jaroslav Petr  |  13. 12. 2018
V čem udělali čínští soudruzi chybu? Čínský experiment odstartoval genetické vylepšování lidstva bezpříkladně zpackaným způsobem.
Tanec mezi pravděpodobnostmi

Tanec mezi pravděpodobnostmi

Ondřej Vrtiška  |  3. 12. 2018
Forenzní genetička Halina Šimková donedávna v Kriminalistickém ústavu Praha analyzovala DNA a pomáhala odhalovat vrahy, násilníky a zloděje. To ji...
Sedm základních kamenů

Sedm základních kamenů

Ivan Boháček  |  3. 12. 2018
Začalo to metrem. Ve dnech, kdy jde toto číslo Vesmíru do tiskárny, probíhá ve Versailles 26. konference pro váhy a míry (CGPM, Conférence...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné