Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Leviatan Melvillův – příliš zubatý vorvaň

 |  9. 9. 2010
 |  Vesmír 89, 506, 2010/9

Vorvani jako skupina prodělali v třetihorách zajímavou radiaci, jejímž pouhým zlomkem jsou dnešní malí vorvani označovaní jako kogie a mnohem větší vorvaň. Přestože už se toho o evoluci vorvaňů ví poměrně hodně, například to, že ztráta zubů v horní čelisti u žijících zástupců je až druhotnou záležitostí, pořád je co objevovat. Aktuálně byl popsán nový rod vymřelého vorvaně, který v mnoha ohledech překonal objevy posledních let. Byl pojmenován po biblické mořské obludě a také po americkém spisovateli Hermanu Melvillovi jako Leviathan melvillei. H. Melvill si to jistě zaslouží, protože jeho kniha Moby Dick (v češtině „Bílá velryba“) byla a stále zůstává ve své podstatě učebnicí cetologie. Taktéž leviatan se zdá být vhodně zvolené pojmenování, protože šlo zřejmě nejen o zvíře značně velké, ale také pořádně dravé – celkově tedy až obludné. Z tohoto vorvaně se podařilo nalézt takřka celou lebku o délce tří metrů a šířce téměř dvou metrů, čímž by sice s odhadnutými 14–18 metry nepřekonal velikost současného vorvaně, měl však oproti němu obří zuby, navíc ukotvené v obou čelistech (vorvaň má zuby jen na dolní čelisti). Zuby leviatana byly delší než 36 cm, zatímco nejdelší zdokumentovaný vorvaní zub má „pouhých“ 25 cm. Leviatan měl lebku velice podobnou dnešním kosatkám, ovšem zhruba třikrát větší, a je vysoce pravděpodobné, že lovil i stejným způsobem. Své kořisti patrně vytrhával kusy masa z těla, takže byl oproti současnému vorvaňovi určitě dynamičtějším lovcem. Vorvaň si totiž svou potravu zuby spíše pouze přidržuje a nakonec ji vcucne tlamou.

Autoři popisu předpokládají, že leviatan lovil před 12–13 miliony let (střední miocén) v oblasti dnešního Peru středně velké (7–10metrové) plejtváky. Z hlediska fosilních nálezů  mořských savců a ptáků je Peru zemí zaslíbenou, neboť z tamějších mladších pliocénních vrstev pocházejí nálezy vyloženě bizarních savců, třeba mořských lenochodů (Thalassocnus) či kytovců vybavených kly (Odobenocetops). Na závěr dodejme, že pokud bychom se vrátili v čase, nemohli bychom, navzdory bombastickým novinovým prohlášením, pozorovat lov největších plejtváků stádem „nejdravějších“ vorvaňů všech dob, protože plejtváci narostli do dnešní velikosti plejtváka obrovského až v pozdější době. (Nature 466, 105–108, 2010)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné