Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Leviatan Melvillův – příliš zubatý vorvaň

 |  9. 9. 2010
 |  Vesmír 89, 506, 2010/9

Vorvani jako skupina prodělali v třetihorách zajímavou radiaci, jejímž pouhým zlomkem jsou dnešní malí vorvani označovaní jako kogie a mnohem větší vorvaň. Přestože už se toho o evoluci vorvaňů ví poměrně hodně, například to, že ztráta zubů v horní čelisti u žijících zástupců je až druhotnou záležitostí, pořád je co objevovat. Aktuálně byl popsán nový rod vymřelého vorvaně, který v mnoha ohledech překonal objevy posledních let. Byl pojmenován po biblické mořské obludě a také po americkém spisovateli Hermanu Melvillovi jako Leviathan melvillei. H. Melvill si to jistě zaslouží, protože jeho kniha Moby Dick (v češtině „Bílá velryba“) byla a stále zůstává ve své podstatě učebnicí cetologie. Taktéž leviatan se zdá být vhodně zvolené pojmenování, protože šlo zřejmě nejen o zvíře značně velké, ale také pořádně dravé – celkově tedy až obludné. Z tohoto vorvaně se podařilo nalézt takřka celou lebku o délce tří metrů a šířce téměř dvou metrů, čímž by sice s odhadnutými 14–18 metry nepřekonal velikost současného vorvaně, měl však oproti němu obří zuby, navíc ukotvené v obou čelistech (vorvaň má zuby jen na dolní čelisti). Zuby leviatana byly delší než 36 cm, zatímco nejdelší zdokumentovaný vorvaní zub má „pouhých“ 25 cm. Leviatan měl lebku velice podobnou dnešním kosatkám, ovšem zhruba třikrát větší, a je vysoce pravděpodobné, že lovil i stejným způsobem. Své kořisti patrně vytrhával kusy masa z těla, takže byl oproti současnému vorvaňovi určitě dynamičtějším lovcem. Vorvaň si totiž svou potravu zuby spíše pouze přidržuje a nakonec ji vcucne tlamou.

Autoři popisu předpokládají, že leviatan lovil před 12–13 miliony let (střední miocén) v oblasti dnešního Peru středně velké (7–10metrové) plejtváky. Z hlediska fosilních nálezů  mořských savců a ptáků je Peru zemí zaslíbenou, neboť z tamějších mladších pliocénních vrstev pocházejí nálezy vyloženě bizarních savců, třeba mořských lenochodů (Thalassocnus) či kytovců vybavených kly (Odobenocetops). Na závěr dodejme, že pokud bychom se vrátili v čase, nemohli bychom, navzdory bombastickým novinovým prohlášením, pozorovat lov největších plejtváků stádem „nejdravějších“ vorvaňů všech dob, protože plejtváci narostli do dnešní velikosti plejtváka obrovského až v pozdější době. (Nature 466, 105–108, 2010)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.