Lidožraví keňští lvi opět na scéně

V roce 1898 zastavila stavbu železnice, která měla spojovat Keňu s Ugandou, brutální smrt desítek dělníků. Stali se kořistí dvou lvů, které domorodci pojmenovali „ďáblové“. Do tábora dělníků ve vesnici Tsavo přicházeli v noci a vyhlédnutým obětem nedávali žádnou šanci. Až po devíti měsících hrůzy učinil jejich řádění přítrž zkušený lovec Charles Remington, kterému se podařilo obě zvířata zastřelit.

Podplukovník John Henry Patterson, který vedl stavbu železnice, napsal o svém africkém dobrodružství knihu Lidojedi z Tsava (1907), kde uvádí, že obětí bylo 28, ale ve druhém vydání (1920) zvýšil jejich počet na 135. Protože příjmy z prodeje knih nebyly valné, prodal lebky a kůže zvířat za 5000 dolarů chicagskému muzeu. Keňa však považuje lidožravé lvy za součást svého kulturního dědictví a intenzivně se dožaduje jejich vrácení.

Řáděním lvů se inspirovali tvůrci oscarového thrilleru z roku 1996 Lovci lvů (s Valem Kilmerem a Michaelem Douglasem v hlavních rolích). Dnes je vesnice Tsavo součástí stejnojmenného národního parku, který je největším keňským národním parkem (22 000 km²) a jedním z největších na světě.

Skutečný počet obětí lidožravých lvů zůstává neznámý, stejně jako důvod, proč lvi začali ve velkém útočit na lidi, kteří nejsou jejich přirozenou kořistí. Nejnovější vysvětlení přinášejí Nathaniel Dominy a Justin D. Yeakel z Kalifornské univerzity v Santa Cruz. Použili izotopovou
analýzu, při níž měřili množství izotopů ¹²C a ¹³C v kostech a srsti zmíněných zvířat, což srovnávali s hodnotami naměřenými v kostech býložravců i lidí z téže oblasti. Index ¹²C/¹³C je závislý na stravě, a tak vědci z rozboru usoudili, že jeden ze lvů sežral 24 lidí (tvořili asi 30 % jeho stravy), druhý 11 lidí (tvořili 13 %). Příčinu lvích útoků na lidi vidí vědci v tom, že se koncem 19. století v údolí řeky Tsavo výrazně změnila krajina a ubylo zvěře. (PNAS 106, 19040–19043, 2009; DOI: 10.1073/pnas.0905309106)