Uhlíkové nanotuby z plastových sáčků

Uhlíkové nanotuby dnes patří mezi nejstudovanější nanomateriály. Za svou popularitu vděčí svým neobvyklým vlastnostem i možnostem využití v mnoha oblastech života (viz Vesmír 87, 846, 2008/12). Jejich výroba není levná, a proto se hledají cesty jak ji zefektivnit.

Se zajímavou technologií přípravy vícevrstevných uhlíkových nanotub přišli Vilas Ganpot Pol a Pappanan Thiyagarajan z Argonne National Laboratory v Illinois. Jako zdroj uhlíku použili polyetylenové sáčky, které v lepším případě končívají v odpadu, v horším se povalují v přírodě, která je neumí likvidovat. Když po dvě hodiny zahřívali polyetylen s octanem kobaltnatým na 700 °C, úplně se rozložil, a když pak směs pomalu ochlazovali, začaly při teplotě 600 °C na částicích kobaltového katalyzátoru narůstat mnohovrstevné uhlíkové nanotuby. Takto připravené nanotuby s příměsí kobaltu byly bez jakékoliv úpravy použity jako anodový materiál v lithiových bateriích, které oproti normálním vykazovaly vyšší kapacitu a delší životnost.

Jde o velmi jednoduchou technologii, která nevyžaduje ani rozpustidla, ani složité přístroje pracující s vakuem, a navíc recykluje odpadový materiál, jehož je všude dost. Autoři studie označují takový způsob recyklace termínem „upcycling“, protože výsledkem je produkt s vyšší užitnou hodnotou, než měla výchozí surovina. Použit může být jak nízkotlaký, tak vysokotlaký polyetylen. (J. Environ. Monit., DOI: 10.1039/b914648b)