Polyacetyleny nejsou k smíchu

Sardonický úsměv nemá nic společného s kladnými pocity, radostí a veselostí. Medicína tímto termínem označuje křečovité stažení lícních svalů odhalující zaťaté zuby, k němuž dochází například při epileptickém záchvatu nebo při tetanu. V obecném jazyce pak značí úsměv nepřirozený a křečovitý, úšklebek, grimasu, jež vyjadřuje zklamání a bolest. Jméno získal už za starověku, kupodivu opravdu podle Sardinie. Ke zvyklostem jejích původních obyvatel patřilo rituální zabíjení seniorů a slabých členů společnosti, kteří se o sebe nedokázali sami postarat. Nešťastníka omámili bylinami, a poté jej svrhli ze skály nebo ubili. Podle toho, jak otravu sardonickými bylinami popsali římští historikové, šlo nejspíš o haluchy (rostliny rodu Oenanthe) z čeledi miříkovitých (Apiaceae). Do jejich příbuzenstva patří mnohé užitkové rostliny (třeba mrkev, petržel, celer, kmín), ale i nejeden jedovatý plevel (například bolehlav či bolševník). Jedy haluch jsou polyacetyleny, zajímavé a poněkud nestálé látky s několika trojnými vazbami. Působí na GABA_A receptory a ovlivňují propustnost kanálů pro sodné a vápenaté ionty v buněčné membráně. Některé účinkují již v koncentracích pod jeden mikromol na litr (0,25 mg∕ l). Intoxikace nejdřív připomíná opilost (jméno Oenanthe pochází z řeckých základů oinos = víno, anthos = květ), je doprovázena křečovitými stahy svalových skupin a může vést až k zástavě dechu. Na rozdíl od mnoha jiných přírodních toxických látek na sebe polyacetyleny nijak neupozorní. Naopak Oenanthe crocata, která pravděpodobně byla onou antickou sardonickou rostlinou a bývá příčinou náhodných otrav i dnes, je nasládlá a má příjemnou vůni. (Appendino G. et al.: J. Nat. Prod. 72, 962–965, 2009)