Malí tygři z bažin

Do Bengálského zálivu ústí řeky Ganga, Brahmaputra a Meghna a vytvářejí zde rozsáhlé delty s mangrovovými bažinami známými též jako sundarbanské bažiny. Toto území, které se politicky dělí mezi Indii a Bangladéš, patří mezi nejzachovalejší zbytky původní asijské přírody. Vůbec nejznámější je kvůli tamější prosperující populaci tygrů, jedné z největších na světě. Konkrétně má jít o tygry indické (Panthera tigris tigris), ovšem první výsledky srovnání velikosti sundarbanských tygrů ukazují, že jsou zde tygři znatelně menší. Zatímco „normální“ indické tygřice mívají průměrnou hmotnost téměř 140 kg (rozmezí 103–177), zdejší tři zdokumentované dospělé tygřice měly průměrnou hmotnost jen 77 kg (rozmezí 75–80). Indičtí a sundarbanští tygři též vykazují odlišnosti ve velikosti (menší jsou ti sundarbanští) a tvaru lebky jak u samců, tak u samic. Z prvních srovnání vyplývá, že tito bažinní tygři jsou patrně nejmenší dnes žijící zástupci, a protože ostatní malí tygři se vyskytovali či ještě vyskytují na ostrovech Jáva, Bali a Sumatra, dalo by se na jejich výskyt v sundarbanských bažinách pohlížet jako na izolaci analogickou s uvíznutím na ostrovech. Velký vliv na výrazné zmenšení tygrů má v těchto bažinách pravděpodobně nedostatek kořisti – z kopytníků se zde vyskytuje jen menší jelen axis a ještě divoká prasata, nikoliv ale větší jeleni sambar, barasinga nebo sika nebo tur banteng. Samotné ulovení kořisti v bažinatém terénu jistě také není lehké, takže tygři v sundarbanských bažinách opravdu nemají snadné živobytí. Nedostatek přirozené kořisti se tak možná promítá na relativně častém lidožroutství u jinak zdravých tygrů v této oblasti. Uvidíme, zda výzkum dalších jedinců těchto bažinných tygrů potvrdí jejich status „nejmenších tygrů světa“. (Mammalia 74, 329–331, 2010/3)