Vesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná školaVesmírná škola

Aktuální číslo:

2025/2

Téma měsíce:

Sklo

Obálka čísla

Obří rohatý krokodýl byl postrachem australopitéků

 |  5. 11. 2010
 |  Vesmír 89, 655, 2010/11

Předtím, než se z hominidů samotných stali vrcholoví predátoři, stávali se pravidelně kořistí. Naše dávné předchůdce lovila řada zvířat dnes již vyhynulých. Jako příklady uveďme africké šavlozubé kočky rodu Dinofelis (což byli dost možná specializovaní lovci hominidů) či Homotherium, rod, jenž se během pliocénu a pleistocénu vyskytoval nejen v Africe, ale rovněž na všech kontinentech severní polokoule. Zástupci lidského druhu Homo floresiensis, známí „floreští hobiti“, se stávali kořistí varanů komodských a velkých vyhynulých marabu Leptoptilos robustus (viz Robovský, Vesmír 87, 825, 2008/12).

Nově popsaný druh krokodýla, nalezený v Olduvajské rokli ve vrstvách starých 1,8 milionu let, neváhali jeho nálezci popsat jménem Crocodylus anthropophagus – tedy doslova „krokodýl lidožravý“. C. anthropophagus dorůstal délky okolo 7,5 metru. Šlo o vůbec největšího predátora, s jakým se naši dávní afričtí předci mohli setkat. Celkovým vzhledem i velikostí připomínal krokodýla nilského, jehož byl patrně sesterským druhem. Na rozdíl od něj měl však C. anthropophagus plošší čenich a nápadné, za očnicemi posazené „rohy“, podobně jako krokodýl kubánský či subrecentní druh Voay robustus z Madagaskaru.

C. anthropophagus byl nalezen v týchž vrstvách, v nichž manželé Leakeyovi nalezli pozůstatky hominidů náležících k lidské kmenové linii – konkrétně druhy Homo habilisZijnanthropus boisei. Ze sympatrického výskytu ještě automaticky nevyplývá pravidelná predace ze strany krokodýlů. Nejméně dvě z lidských fosilií nalezených na tomto místě však nesou fyzické známky svědčící o usmrcení či posmrtné konzumaci krokodýlem. Jamky po zubech, které na kostech zanechává stisk krokodýlích čelistí, jsou přitom jednoznačně odlišitelné od stop, které způsobují čelisti jiných predátorů, například velkých koček. Krokodýli totiž nedrtí kosti, ale kořist polykají po velkých soustech nebo pokud možno vcelku. Stopy na lidských fosiliích z Olduvajské rokle byly způsobeny spíše malými až středně velkými jedinci C. anthropophagus. Plně vzrostlý exemplář by hominida vysokého okolo 130 centimetrů spolkl naráz. Dosud se mělo za to, že druhem, jehož se naši předkové stávali kořistí, byl „obyčejný“ krokodýl nilský. Nyní však víme, že krom něj tu v té době žil ještě větší a hrozivější příbřežní predátor. (PLoS ONE 5, e9333, 2010)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavel Duda

RNDr. Pavel Duda, Ph.D., (*1986) vystudoval ekologii živočichů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zabývá se evolucí a fylogenezí člověka.
Duda Pavel

Doporučujeme

Probírat se úlovkem hlubokomořských ryb jako pokladem

Probírat se úlovkem hlubokomořských ryb jako pokladem uzamčeno

Eva Bobůrková  |  3. 2. 2025
Přírodovědkyni Zuzaně Musilové učarovaly ryby. A to hlavně podivuhodné ryby hlubokomořské, s obrovskýma očima a strašlivými zuby. Byť mnohé z nich...
Doba skleněná

Doba skleněná uzamčeno

Obliba skla trvá už kolem 5000 let. Díky využití přírodních věd dokážeme prohloubit dosavadní poznání toho, kdy a kde se vyráběly skleněné...
Skleněný zázrak

Skleněný zázrak video

Marek Janáč  |  3. 2. 2025
Jeden z nejunikátnějších sklářských příběhů všech dob odstartovaly dvě rodinné tragédie. Leopoldu Blaschkovi z Českého Dubu zemřela na choleru...