Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Obří rohatý krokodýl byl postrachem australopitéků

 |  5. 11. 2010
 |  Vesmír 89, 655, 2010/11

Předtím, než se z hominidů samotných stali vrcholoví predátoři, stávali se pravidelně kořistí. Naše dávné předchůdce lovila řada zvířat dnes již vyhynulých. Jako příklady uveďme africké šavlozubé kočky rodu Dinofelis (což byli dost možná specializovaní lovci hominidů) či Homotherium, rod, jenž se během pliocénu a pleistocénu vyskytoval nejen v Africe, ale rovněž na všech kontinentech severní polokoule. Zástupci lidského druhu Homo floresiensis, známí „floreští hobiti“, se stávali kořistí varanů komodských a velkých vyhynulých marabu Leptoptilos robustus (viz Robovský, Vesmír 87, 825, 2008/12).

Nově popsaný druh krokodýla, nalezený v Olduvajské rokli ve vrstvách starých 1,8 milionu let, neváhali jeho nálezci popsat jménem Crocodylus anthropophagus – tedy doslova „krokodýl lidožravý“. C. anthropophagus dorůstal délky okolo 7,5 metru. Šlo o vůbec největšího predátora, s jakým se naši dávní afričtí předci mohli setkat. Celkovým vzhledem i velikostí připomínal krokodýla nilského, jehož byl patrně sesterským druhem. Na rozdíl od něj měl však C. anthropophagus plošší čenich a nápadné, za očnicemi posazené „rohy“, podobně jako krokodýl kubánský či subrecentní druh Voay robustus z Madagaskaru.

C. anthropophagus byl nalezen v týchž vrstvách, v nichž manželé Leakeyovi nalezli pozůstatky hominidů náležících k lidské kmenové linii – konkrétně druhy Homo habilisZijnanthropus boisei. Ze sympatrického výskytu ještě automaticky nevyplývá pravidelná predace ze strany krokodýlů. Nejméně dvě z lidských fosilií nalezených na tomto místě však nesou fyzické známky svědčící o usmrcení či posmrtné konzumaci krokodýlem. Jamky po zubech, které na kostech zanechává stisk krokodýlích čelistí, jsou přitom jednoznačně odlišitelné od stop, které způsobují čelisti jiných predátorů, například velkých koček. Krokodýli totiž nedrtí kosti, ale kořist polykají po velkých soustech nebo pokud možno vcelku. Stopy na lidských fosiliích z Olduvajské rokle byly způsobeny spíše malými až středně velkými jedinci C. anthropophagus. Plně vzrostlý exemplář by hominida vysokého okolo 130 centimetrů spolkl naráz. Dosud se mělo za to, že druhem, jehož se naši předkové stávali kořistí, byl „obyčejný“ krokodýl nilský. Nyní však víme, že krom něj tu v té době žil ještě větší a hrozivější příbřežní predátor. (PLoS ONE 5, e9333, 2010)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavel Duda

RNDr. Pavel Duda, Ph.D., (*1986) vystudoval ekologii živočichů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zabývá se evolucí a fylogenezí člověka.
Duda Pavel

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...