Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Obří rohatý krokodýl byl postrachem australopitéků

 |  5. 11. 2010
 |  Vesmír 89, 655, 2010/11

Předtím, než se z hominidů samotných stali vrcholoví predátoři, stávali se pravidelně kořistí. Naše dávné předchůdce lovila řada zvířat dnes již vyhynulých. Jako příklady uveďme africké šavlozubé kočky rodu Dinofelis (což byli dost možná specializovaní lovci hominidů) či Homotherium, rod, jenž se během pliocénu a pleistocénu vyskytoval nejen v Africe, ale rovněž na všech kontinentech severní polokoule. Zástupci lidského druhu Homo floresiensis, známí „floreští hobiti“, se stávali kořistí varanů komodských a velkých vyhynulých marabu Leptoptilos robustus (viz Robovský, Vesmír 87, 825, 2008/12).

Nově popsaný druh krokodýla, nalezený v Olduvajské rokli ve vrstvách starých 1,8 milionu let, neváhali jeho nálezci popsat jménem Crocodylus anthropophagus – tedy doslova „krokodýl lidožravý“. C. anthropophagus dorůstal délky okolo 7,5 metru. Šlo o vůbec největšího predátora, s jakým se naši dávní afričtí předci mohli setkat. Celkovým vzhledem i velikostí připomínal krokodýla nilského, jehož byl patrně sesterským druhem. Na rozdíl od něj měl však C. anthropophagus plošší čenich a nápadné, za očnicemi posazené „rohy“, podobně jako krokodýl kubánský či subrecentní druh Voay robustus z Madagaskaru.

C. anthropophagus byl nalezen v týchž vrstvách, v nichž manželé Leakeyovi nalezli pozůstatky hominidů náležících k lidské kmenové linii – konkrétně druhy Homo habilisZijnanthropus boisei. Ze sympatrického výskytu ještě automaticky nevyplývá pravidelná predace ze strany krokodýlů. Nejméně dvě z lidských fosilií nalezených na tomto místě však nesou fyzické známky svědčící o usmrcení či posmrtné konzumaci krokodýlem. Jamky po zubech, které na kostech zanechává stisk krokodýlích čelistí, jsou přitom jednoznačně odlišitelné od stop, které způsobují čelisti jiných predátorů, například velkých koček. Krokodýli totiž nedrtí kosti, ale kořist polykají po velkých soustech nebo pokud možno vcelku. Stopy na lidských fosiliích z Olduvajské rokle byly způsobeny spíše malými až středně velkými jedinci C. anthropophagus. Plně vzrostlý exemplář by hominida vysokého okolo 130 centimetrů spolkl naráz. Dosud se mělo za to, že druhem, jehož se naši předkové stávali kořistí, byl „obyčejný“ krokodýl nilský. Nyní však víme, že krom něj tu v té době žil ještě větší a hrozivější příbřežní predátor. (PLoS ONE 5, e9333, 2010)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Pavel Duda

RNDr. Pavel Duda, Ph.D., (*1986) vystudoval ekologii živočichů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zabývá se evolucí a fylogenezí člověka.
Duda Pavel

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.