Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Záhada Burkittova lymfomu vyřešena

Příjemné vedlejší účinky zastaralého antimalarika
 |  8. 10. 2010
 |  Vesmír 89, 585, 2010/10

Burkittův lymfom je velmi agresivní nádorové onemocnění lymfatického systému. Nemoc nejvíce napadá děti v rovníkové Africe, sporadicky se však objevuje po celém světě. Vzniká přesunem (translokací) genu c-myc k regulačním oblastem genů pro imunoglobuliny. Následkem je zvýšená exprese genu c-myc, klíčový krok ke vzniku Burkittova lymfomu. Proč je však centrum výskytu Burkittova lymfomu právě v rovníkové Africe? Objevitel nemoci Denis Burkitt ukázal, že nemoc se vyskytuje zejména v oblastech s vysokou teplotou a vlhkostí. Už v šedesátých letech proto vyslovil hypotézu, že ke vzniku nemoci přispívá vir nebo mikroorganismus přenášený hmyzem.

Záhy byl v izolátech pacientů s lymfomem objeven tehdy neznámý virus, který byl přítomen v 95 % zkoumaných lymfomů. Dnes jej známe pod názvem virus Epstein-Barrové (EBV). Jenže brzy se zjistilo, že infekci EBV prodělala během svého života i většina lymfomem nepostižené populace,1) a navíc virus ke svému přenosu nepotřebuje hmyz. Příčinou vzniku lymfomu tedy nemohl být samotný virus.

I když infekce EBV postačuje k přeměně B-lymfocytu na neomezeně se dělící buňku,2) nestačí ke spuštění celého procesu vedoucího ke vzniku lymfomu. Burkitt správně usoudil, že EBV nebude jediným spouštěčem, a trochu upravil svou původní hypotézu: Musí existovat agens přenášené hmyzem, které u lidí již infikovaných EBV vznik lymfomu spouští. Jeho hypotéza se nečekaně potvrdila v osmdesátých letech. V mnoha zemích rovníkové Afriky byl v té době zaveden program prevence a léčby malárie pomocí chloroquinu. V místech, kde byl aplikován, se rychle snížil výskyt malárie i Burkittova lymfomu.3) Máme podezřívat malárii? Možná. Ale důležitější roli v našem příběhu hraje chloroquin. Původci malárie se rychle stali na chloroquin rezistentními. Ale přestože koncem osmdesátých let už chloroquin na malárii v rovníkové Africe příliš nezabíral, trpěli malaričtí pacienti léčení chloroquinem Burkittovým lymfomem mnohem méně než pacienti neléčení. Tuhle záhadu už Burkitt objasnit nedokázal.

Teprve v posledních letech se podařilo prokázat, že chloroquin omezuje růst lymfomu: Způsobuje totiž smrt nádorových buněk. Lymfom vystavený jeho účinkům se snaží přežít nepříznivé podmínky natrávením svých méně důležitých částí. Pokouší se nastartovat proces autofagie, tj. řízený proces štěpení a trávení částí buněčné cytoplazmy nebo celých organel. Jenže pro zdárný průběh autofagie je zapotřebí transportovat autofagické váčky do lyzozomů, v jejichž kyselém prostředí dochází k úplnému rozkladu biologického materiálu z autofagozomálních váčků. V lyzozomech se však akumuluje chloroquin, znemožňuje vytvářet dostatečně kyselé prostředí a nejspíš i blokuje samotnou fúzi autofagických váčků s lyzozomy. Buňka tedy tvoří autofagické váčky, ale protože nedochází k jejich odbourávání v lyzozomech, váčky se hromadí a buňce dochází energie. Vysílená buňka nakonec umírá.4)

Chloroquin vstává jako fénix z popela. Kromě nečekaných účinků na Burkittův lymfom se totiž ukazuje jako použitelný pro pacienty s geneticky podmíněnou chorobou ataxia teleangiectasia, u kterých se velmi často objevují lymfomy a leukemie, a kteří navíc trpí zvýšenou nesnášenlivostí vůči běžně používaným chemoterapeutikům. Podobně účinný je chloroquin proti chronické myeloidní leukemii, nádorům vaječníku, prsu nebo mozku.5) Zastaralé antimalarikum má před sebou velkou budoucnost v protinádorové terapii.

Poznámky

1) EBV je jedním z nejběžnějších virů. Většina z nás infekci tímto virem během života prodělá a v naprosté většině případů bezpříznakově. Jen u malého procenta nakažených způsobuje vir infekční mononukleózu.

2) Pope J. H. a kol., Int. J. Cancer 1969, 4, s. 255.

3) Výskyt Burkittova lymfomu se ale záhy začal zvyšovat a kromě kombinace EBV/malárie se novým spouštěčem bohužel stal virus HIV.

4) Maclean K. H. a kol., J. Clin. Inv. 2008, 118, s. 79–88. Klein G., Semin. Cancer Biol. 2009, 19, s. 347–350.

5) Solomon V. R., Lee H., Eur. J. Pharmacol. 2009, 625, s. 220–233.

RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Petr Heneberg

RNDr. Petr Heneberg, Ph.D., (*1980) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V Centru pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy se zabývá především výzkumem signalizačních kaskád a nádorovou biologií a vlivem změn životního prostředí na člověka a jiné organismy.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné