Dekorativní arabeska jako otisk pohybu

V kontextu manýrismu 16. století byl velmi těsný, téměř nedělitelný vztah mezi výtvorem přírody a umění. Hranice mezi těmito oblastmi nebyly pevně vymezeny, prolínaly se. Exemplárním příkladem tohoto provázaného vztahu, nezatíženého dnešní taxonomií disciplín, je osobnost a tvorba dekorativního umělce Francouze Bernarda Palissyho (1510 – 1590¹⁾). Palissy byl keramikem, technologickým inovátorem a podle historických záznamů se těšil reputaci přírodovědce, který se zaujetím zkoumal minerály, rostliny a podobu pozoruhodných „petits bestions”. Jeho keramická dílna byla tak současně jakousi průzkumnou bizarní laboratoří.

Povrchy Palissyho keramických předmětů „zdobily“ otisky přírodnin, řas, vodní živočichové zakalených mělčin a bahnitých, hustou zelení prosáklých močálů. Do svých dekorativních váz a talířů Palissy včleňoval otisky listů rostlin, odlitky skutečných tělíček ještěrek, korýšů, hadů, brouků, motýlů, šneků, žab, a mořských živočichů. Výsledkem byl znepokojivý naturalismus.

Zcela záměrně Palissy chtěl hliněné předměty dekorovat naturáliemi, které byly bytostně spjaté s půdou. Ve své praktické tvorbě keramika uplatnil svou vlastní filosofii přírody. Byl totiž ve svém protovědeckém idealismu přesvědčen, že přírodní děje jsou součástí neustálé, stvořitelem řízené transformace; v koloběhu přírody se nic neztrácí, dochází však k nepřetržitým změnám. Podle Palissyho k proměnám dochází mezi dvěma protikladnými stadii – mezi stavem kondenzace a stavem rozpadu. Z půdy a vody metamorfují díky aktivní roli minerálních solí rostliny a živočichové, jejich těla se však posléze rozpadnou a splynou s půdou. Také keramik by měl respektovat tento bohem daný koloběh. Země a její živočichové vycházejí z téže substance.

Proto pro hliněné předměty keramik Palissy použil jako ozdoby půdní a vodní tvory. Zvolený naturální dekor však nemodeloval, ale skutečná tělíčka odlíval do sádrových matric. Některá zvířata již byla před odlitím do negativní sádrové formy mrtvá a Palissy je provázky upevňoval, aranžoval do artistních arabesek; do předem připraveného kompozičního obrazu však viditelně vpouštěl živá stvoření, která za svou dekorativní službu při procesu odlévání zaplatila životem. Do dekorativního řádu umělcem kultivovaných soustředných kompozic a pravidelných rytmických vlnovek tak vstupuje nahodilý element neočekávaného pohybu, jehož tvar určuje zvíře samo. „Ornament“ se tam tiše, nenápadně dostane do roviny kruté, bolestné, uhrančivé exprese. Odlitek těla zvířete je reprodukcí vzniklou z bezprostředního kontaktu, je pravdivým záznamem smrtelného doteku sádrové formy s ještě živým tělem. Palissyho živočišný ornament nebyl reprodukcí „podle“ modelu, ale „z“ něj.

Na konci 19. století byla Palissyho dekorace po celé Evropě hojně imitována, na odborných keramických školách se z této doby dochovaly užívané sádrové odlitky žab, hadů, ryb, netopýrů, aj. Dokladem jsou například dochované předměty a školní pomůcky z již zaniklé, ale ve své době prosperující školy v Teplicích- Šanově. Dekoratéři se zajímali o fyziologii pohybu zvířat a z jeho schematizované trajektorie vznikal ornament či samotné tvary váz. Pro některé dekoratéry byly vzorem i chronofotografické přepisy pohybu živočichů, které na konci 19. století pořizoval fyziolog Étienne-Jules Marey.