Budou šimpanzi častěji napadat lidi?

Každý ošetřovatel v zoo, který přišel do kontaktu se šimpanzem, potvrdí, že šimpanzi jsou, vzhledem ke své velikosti, tvorové překvapivě silní a člověku potenciálně nebezpeční. Díky studiu jejich volně žijících protějšků z oblastí západní rovníkové Afriky víme, že šimpanzi jsou v místech svého výskytu obávanými predátory menších primátů, především gueréz. Z míst, jako je Gombe či Kibale, známe také řadu případů, kdy šimpanzi napadli člověka. Extrémních případů, kdy například šimpanz odvleče z vesnice dítě, které je posléze v lese zabito a sežráno, není mnoho, nicméně i k takovým čas od času dojde. Tyto incidenty silně negativně ovlivňují postoj místních obyvatel k šimpanzům a jejich ochotu ohrožené lidoopy na svém území chránit či alespoň tolerovat.

Mezinárodní tým etnoprimatologů (etnoprimatologie je podoborem primatologie, jenž se zaměřuje na studium vztahů mezi lidmi a divoce žijícími primáty z kulturní, sociální a ekologické perspektivy) po čtrnáct let dokumentoval konflikty mezi šimpanzi a obyvateli vesnice Bossou na jihovýchodě Guineje. Studovali příčiny těchto konfliktů, jejich povahu a také dopady na místní obyvatele a pokusili se rovněž navrhnout opatření, která by pomohla tyto incidenty do budoucna omezit.

Výzkum volně žijících šimpanzů probíhá v Bossou od roku 1976. Tato oblast je výjimečná mimo jiné tím, že zde lidské usedlosti a zemědělská půda těsně hraničí s územím obývaným šimpanzi. Studie uvádí, že od roku 1995 do roku 2009 došlo v těchto místech k celkem jedenácti napadením člověka šimpanzem. V naprosté většině případů byly oběťmi těchto útoků děti, typicky osamocené, hlídající plantáž či nesoucí ovoce. Pět z těchto incidentů mělo za následek vážná poranění, ani jeden z útoků naštěstí nebyl fatální.

Na rozdíl od mnoha jiných oblastí západní rovníkové Afriky jsou v Bossou šimpanzi uctíváni a chráněni, protože hrají důležitou roli v mytologii místních obyvatel. Vědci na základě rozhovorů s oběťmi a jejich rodinnými příslušníky zjistili, že víra v to, že šimpanzům nesmí být ublíženo, u nich přetrvává navzdory hněvu a strachu, který šimpanzí útoky vyvolávají. Jistou roli v tom může hrát i fakt, že z přítomnosti šimpanzů poblíž vesnice plynou místním obyvatelům četné praktické výhody. Vědci se zasadili o výstavbu základní školy a zdravotnického centra ve vesnici a jako gesto dobré vůle poskytují napadeným finanční kompenzaci na pokrytí nákladů na léčbu zranění. Z těchto důvodů místní nikdy neuspořádali proti šimpanzům odvetné tažení, jak se to stalo například před lety v Kibale.

Útoky v Bossou nejsou nijak časté, vezmeme-li v potaz, že místní lidé se zde setkávají se šimpanzi téměř denně. A ne v každé oblasti, kde lidské usedlosti těsně sousedí s územím obývaným šimpanzi, k takovýmto incidentům dochází. Například v oblasti Caiquene-Cadique ve státě Guinea-Bissau, kde výzkum etologie šimpanzů probíhá teprve druhým rokem, šimpanzi sice pravidelně pronikají do ovocných sadů a konzumují zde úrodu, podle místních se však nikdy neodváží napadnout člověka. Nabízí se tak myšlenka, že za situaci v Bossou či Gombe mohou být částečně zodpovědní primatologové, kteří šimpanze navykli na lidskou přítomnost a ti ztratili přirozený strach z lidí.

Za zvyšující se četností šimpanzích útoků však s největší pravděpodobností stojí především překotná antropogeneze šimpanzího habitatu. S tím, jak budou afričtí zemědělci pronikat stále hlouběji do oblastí obývaných šimpanzi, přibude konfliktních situací, z nichž některé mohou vyústit i v napadení člověka. Klíčem k omezení těchto rizik by pak mělo být dodržování určitých bezpečnostních zásad zemědělství, jako je například vysazování ovocných stromů do lesních okrajů. (Am. J. Primatol. 71, 1–10, 2009)