Krokusy a šafrány

Žádná „jedině správná“ jména nemá smysl prosazovat

Můj skromný návrh zní: Z rodu Crocus říkejme těm okrasným krokusy (ale klidně i šafrány, i to se někdy užívá, zejména pro náš šafrán Heufelův). Obojí je v pohodě, jak kdo chce, máme na vybranou. A tomu užitnému druhu říkejme šafrán, popřípadě celým jménem šafrán setý. Barva přece musí zůstat šafránově žlutá. A krokus setý samo sebou ne, to je jako ta herečka Libuše Krokousková-Setá. Zdůvodnění:

• Česká jména mohou mít synonyma, žádná „jedině správná“ nemá smysl prosazovat. A taky nemá smysl chtít, aby české jméno kopírovalo latinu (museli bychom pak Allium cepa říkat „česnek cibule“, obludnost naprostá, že jo, z hokynářství by nás vedli rovnou do Bohnic. Taky lilek brambor, ze zvířátek pes vlk, fuj). V cizích jazycích je to většinou taky tak nejednotně. Chaos synonym je v této věci v pořádku.
• To samé je např. v rodě Ficus. Fíkovník je to ze Středomoří, co rodí fíky, jež pak žerem, a Eva s Adamem z toho listí měli biblické spoďáry, než je kvůli tomu archanděl Gabriel vykopnul. A pak ty tropické a okrasné, to jsou pro nás fíkusy, ale napsat „tropické fíkovníky (Ficus)“ občas taky jde. A zbývá starší oficiální jméno r. Ficus, totiž smokvoň, ale to šustí papírem, styděl bych se to vyslovit, aby to nevypadalo spíš jako něco z anatomie (…spolu až do rána, až jí z toho otekla smokvoň).

RNDr. Jiří Sádlo, Botanický ústav AV ČR, v. v. i.